Šárka studuje bakalářský obor Architectural Technology and Construction Management na dánské škole VIA od srpna 2021. První myšlenka, co spoustu lidí napadne je, že je to obor pro kluky a diví se, že polovinu třídy tvoří holky. Jsme rádi, že Šárka je součástí naší snahy bourat předsudky a otevírá oči i mysl dalším zájemcům.
V následujícím rozhovoru nás nechá nahlédnout do svého života v Horsens a odpoví na často kladené dotazy ke studiu v Dánsku.
Proč jsi se pro tento obor rozhodla? Máš představu o plánech do budoucna?
Na střední škole v Brně jsem studovala obor Design Interiéru a Textilu a díky tomu jsem zjistila, že jsem vice technický typ než ten kreativní. A tak pro mě tento obor byl skvělá volba, protože to není tak moc technické jako když jste inženýr, ale není to čistě kreativní jako architektura. Je to kombinace mezi obojím. Budeme hledat kompromisy mezi tím, že inženýrovi jde o funkčnost a architektovi jen o vzhled, a tím pádem jsme jako jediní u celého procesu. Od zrodu myšlenky a designu až po předávání stavby – to je jedna z věcí co mě na tom celém baví asi nejvic.
Nějaké plány do budoucna mám, ale mám to hodně otevřené, protože je tu hodně možností. Nejbližší rozhodnutí co mě čeká je, jestli jít na výměný pobyt do Kanady a pak tam zůstat i na praxi a nebo zůstat v Dánsku.
Co spolužáci? Bylo náročné skamarádit se s lidmi z cizích zemí a ještě ke všemu fungovat převážně v angličtině?
Nebylo to vůbec náročné. Od začátku se pracuje v týmech, takže nikdo nesedí sám někde v koutě a každý se má s kým bavit.
Fungovat v angličtině byla rozhodně výzva, ale byl to jeden z důvodů proč jsem se rozhodla jet studovat do zahraničí, takže jsem byla připravená tomu čelit. Po cca měsíci jsem začala mluvit bez přemýšlení a teď, po skoro roce tady, už je pro mě angličtina stejně přirozená jako čeština. Někdy možná i víc než čeština.
Splnilo studium v Dánsku tvoje očekávání?
Plně. Když jsem si zjišťovala informace o studiu v Dánsku a o tom, jak to tu funguje, tak se mi tomu moc nechtělo věřit. Všechno to znělo až moc dobře. Potom co jsem se bavila se Scandinavian Study a pár lidmi, co v Dánsku už studovali, jsem přijala fakt, že to tak opravdu někde funguje. No a pak jsem sem přijela a přesvědčila jsem se na vlastní kůži, že je všechno přesně tak skvělý, jak jsem očekávala.
Opravdu mi ten system učení vyhovuje. Všechno co děláme ve škole se snaží co nejvíc simulovat praxi. Pracujeme v týmech, učíme se tím, že pracujeme na projektech a učíme se z chyb. Učí nás, že na jeden problem existuje vícero správných řešení a že rozhodnutí je na nás.
Učitelé se nás ptají, co můžou zlepšit a když je to v jejich moci, změní to. Celkově jdou s dobou, nejsou konzervativní a každý semestr dělají změny, co zlepšují kvalitu tohoto oboru.
Je Horsens dobré místo pro studentský život? Z čeho jsi měla před příjezdem obavy a jak jsi se s nimi vypořádala?
Já jsem tu moc spokojená. Náš kampus je úplně nový a je to místo, kam chodím opravdu ráda. Co se týče města samotného, nemůžu si stěžovat. Je tu všehno co potřebujete. Když je hezké počasí, můžete se jít projít k moři nebo posedět v kavárně a vyhřívat se na sluníčku, zatímco si čtete knihu nebo si povídáte s přáteli. Všechno je navíc opravdu blízko, takže pokud máte kolo, tak jste skoro všude do 10 minut.
Před příjezdem jsem se bála právě angličtiny, ale tím, že jsem neměla jinou možnost než mluvit, tak mě to prostě donutilo se rozmluvit a nikdy jsem od nikoho necítila, že by mě soudil za moje chyby.
Po téměř roce v Dánsku jsi už v podstatě místní – jak se tam máš? Jak na tebe působí místní kultura, lidé, zvyky? Je něco, co tě hodně překvapilo? Co se ti líbí a co naopak nevyhovuje?
Dánsko jsem si opravdu zamilovala. Stihla jsem toho za ten rok docela dost procestovat a je to nádherná země. Díky větší finanční svobodě jsem se podívala I do jiných zemí a plánuji v cestování pokračovat.
Tím, že pracuji jako čišník, mám kolem sebe hodně dánů a získala jsem díky tomu taky hodně místních přátel. Než jsem přijela, tak mi bylo řečeno, že dánové jsou přátelští, ale trvá než si vás pustí víc k tělu a přijmou vás. Já jsem tohle pocítila v mé druhé práci, ale v okamžik, kdy vás přijmou, tak jste jedním z nich a cítíte se jako doma.
Na dánech se mi také moc líbí, že si opravdu umí užívat život a to v jakémkoli věku. Ničím se moc nestresují a nestěžují si tak jako lidi v Česku, což je moc fajn změna.
V Dánsku je také velice obvyklé si brát pauzu po ukončení střední školy – jít pracovat, cestovat nebo dělat cokoli jiného a potom se vrátit ke studiu a jít na univerzitu. To je něco co se mi opravdu líbí. Dánové nikam v tomhle ohledu nespěchají. Až ví, co by chtěli dělat nebo co by je bavilo, tak se prostě vrátí do školy a pokračují ve vzdělání – pokud je to to, co chtějí.
Jediná špatná zkušenost co jsem tu měla byla ta, že moje první šéfka využívala mezinarodní studenty a fakt, že tu práci potřebujeme. Pořád jsem za tu práci ráda, protože jsem díky ní měla SU hned od začátku a dalo mi to zase další cenné životní zkušenosti, ale to co dělala nebylo správné a je důležité, aby všichni další věděli, že si vždycky můžou najít novou, lepší práci a nenechat si všechno líbit jen proto, že nejsme z Dánska.
Většina lidí má obavy ze shánění práce – Měla jsi práci domluvenou předem nebo jsi měla v plánu shánět až na místě? Jak jsi se do toho pustila?
Já jsem práci měla částečně domluvenou předem, ale to jen díky mé kamarádce, která tu už tou dobou studovala. Dala můj životopis své šéfce a když jsem přijela, tak jsem šla na pohovor a vzala mě. Pracovala jsem na streetfoodu a byla to indonéská a japonská kuchyně, takže jsem se naučila dělat sushi a plno dalších jídel a byla jsem i v kontaktu se zákazníky. Potom jsem chodila občas i do restaurace, kterou vlastnila ta stejná osoba, ale tam jsem byla jen v kuchyni a připravovala jídlo. Tuhle práci jsem měla od srpna do listopadu. Pak jsem se rozhodla z více důvodů skončit a najít si novou práci.
Jakou práci děláš teď a jak jsi k ní přišla?
Momentálné dělám čišníka a nebo jsem za barem v jednom z místních podniků. V momentě, kdy jsem se rozhodla, že chci opustit mou předešlou práci jsem si sedla za počítač, aktualizovala a upravila jsem životopis, pár jsem si jich vytiskla a šla jsem do města s tím, že ho dám do několika podniků. To jsem taky udělala a když jsem vcházela do třetího, tak jsem jestě nevěděla, že to bude místo, kde budu pracovat. Skoro jsem tam nevešla, protože jsem si říkala, že tam určitě budou mít dost lidí, protože je to velký a vyhlášený podnik, ale řekla jsem si, že za pokus nic nedám.
Vešla jsem dovnitř, šla jsem se zeptat k baru, jestli nehledají někoho na brigádu a slečna za barem mi odpověděla, že náhodou hledají a že šéf je zrovna tady, tak s ním můžu mluvit hned. Pracoval zrovna jako čišník, takže jsme měli pohovor u baru, prohlídl si můj životopis, zeptal se mě na pár otázek a rovnou mě pozval na zkušební směnu na pozici čišníka. Tak jsem celá nadšená odcházela domů a po třech zkušebních směnách jsem byla najatá. Byla jsem první anglicky mluvící člověk, kterého tam kdy přijali, takže jsem se cítila celkem výjiměčně – haha. Přijde mi ale, že teď už to začíná být čím dál častější, že vás vezmou na pozici čišníka i přes fakt, že nemluvíte dánsky.
Opravdu tedy nevadí, že nemluvíš dánsky? Jak se k tomu staví zákazníci?
No mně osobně to občas vadí. Když přijdu ke stolu a někdo vám řekne vtip, všichni se zasmějou a vy pak musíte tento radostný okamžik přerušit větou: “Sorry, but I don’t speak Danish.” Jinak to ale problém není. Já už jsem teď ve fázi, že rozumím většině toho, co mi říkají – tak je většinou nechávám mluvit dánsky a jen jim anglicky odpovídám. Většina dánů anglicky umí a tak prostě jen přepnou do angličtiny. Občas se samozřejmě stane, že někdo neumí tak dobře nebo se na to moc nezatváří, ale to pak stačí zavolat jednoho z mých dánských kolegů a je po problému. Rozhodně to ale není něco, co by se dělo často. Naopak – dánové jsou docela zvědaví, a tak se připravte, že jestli se rozhodnete pracovat jako čišník, tak často uslyšíte otázku: “Where are you from?” A taky na fakt, že všichni znají jen Prahu a v horším případě si myslí, že jsme pořád Československo…
Učíš se ale dánštinu? Jak to jde?
Učím. Před létem (2022) jsem dokončila první modul. Jde to, ale neměla jsem na to moc času, tak je to pro mě teď něco, do čeho se musím hodně tlačit. Dánština se mi zaprvé moc nelíbí a za druhé nemám úplně motivaci se ten jazyk učit, protože nevím jestli chci v Dánsku zůstat. Chci mít ale základy, tak jsem se rozhodla pokračovat do dalšího modulu a uvidíme jak to půjde.
Je náročné skloubit školu s prací? Máš čas věnovat se kromě toho také nějakým vlastním aktivitám?
Pokud bych pracovala jen těch 43 hodin měsíčně, což je minimum pro to, abych mohla dostávat SU, tak bych určitě měla dostatek času na vlastní aktivity. Já ale pracuju většinou kolem 80 hodin a do toho se ještě učím tu dánštinu, takže nemám moc volného času, ale pořád mám čas na kamarády nebo pro sebe, jen ho moc není. Rozhodně se tu nenudím, ale vyhovuje mi to takhle. Mám ráda, když mám pořád co dělat.
Co tě čeká v létě? Budeš zůstávat v Dánsku a chodit dál do práce a nebo máš jiné plány?
Budu trochu cestovat a když budu tady, tak budu pracovat na plný úvazek. Domů (do Čr) jsem se rozhodla nejet, protože jsem jednoduše dala přednost cestování a potom mi už nezbývalo volno. Ale stihla jsem jet domů před závěrečnými zkouškami, tak jsem aspoň na chvíli viděla rodinu a nějaké kamarády.
Je něco, co se u tebe po celé této zkušenosti změnilo?
Já jsem byla vždycky docela samostatná, ale tohle mě postavilo na vlastní nohy úplně. Přestěhování sem mi dalo hodně zkušeností: poprvé bydlím sama; poprvé v životě jsem finančně nezávislá na rodičích; zdokonalila jsem si angličtinu; a poznala novou zemi a její kulturu.
Jaký je ten nejlepší nebo nejpřekvapivější zážitek, který zatím z Dánska máš?
To bude asi jeden z mých výletů, na který jsem vyrazila s jedním kamarádem z Česka, který mě přijel navštívit. Řekla jsem si, že ho vezmu na sever. Ráno jsme vyjeli a zdálo se mi, že vítr fouká silněji než obvykle, ale nijak jsem to neřešila. Vyrazili jsme i do místní pouště, Råbjerg Mile, kde to bylo docela šílenství, písek jsme měli všude. No a po celém dni cestování a odolávání silnému větru mi napsala kamarádka, že proč jezdím na výlet, když je tu nejsilnější hurikán za poslední dobu a že má na svědomí už i pár životů. Nakonec jsme byli rádi, že jsme to nevěděli dřív, protože bychom kvůli tomu nikam nejeli a přišli o skvělej výlet. Nebezpečnej, ale skvělej.
Kdybys mohla něco vzkázat dalším (váhajícím) zájemcům o studium v Dánsku a obecně v zahraničí, co by to bylo?
Krátce a jednoduše – I když to nebude vždycky procházka růžovým sadem, tak to rozhodně bude stát za to.
Scandi tým děkuje Šárce za vyčerpávající rozhovor a přejeme úspěšný zbytek bakalářského studia. 🙂