marketa

Není vždy jednoduché si sbalit kufry, rozloučit se s rodinou a kamarády, sednout do letadla a říct: „Tak o Vánocích, mějte se.” Zároveň je to ale to nejlepší, co pro sebe můžete udělat…

1. Zjistíte, že svět je velký

Nezáleží na tom, jestli je vaše první dlouhodobá cesta do sousedního Německa nebo do Jižní Ameriky. Jestli jedete studovat jen na semestr, na letní kurz nebo vystudovat celý bakalářský/magisterský obor. V každém případě vám garantuji, že to nebude naposledy, co se někam vydáte. Při každém pohledu na mapu světa začnete přemýšlet o tom, kam to bude příště, možná poznáte člověka z druhého konce světa a dozvíte se věci o zemi, do které by vás ani nenapadlo se chtít podívat a najednou kupujete letenky právě do oné země. Čím déle a častěji se vydáváte za hranice a poznáváte nová místa, tím je nepředstavitelnější, že byste už na jednom místě zůstali do konce života. Hranice a vzdálenosti pro vás najednou budou irelevantní a nebude sebemenší problém zalětět na svatbu kamarádů do Argentiny nebo jen tak sám na odpočinkovou dovču na Srí Lanku.

2. Zbavíte se předpojatostí a utvoříte si vlastní názory

Každá země, každá národnost, každá kultura, zapadá do určitých škatulek. Ať chtě nebo nechtě, každý člověk ze svého okolí přebírá jisté vnímání okolního světa. Francouzi jsou nerudní a nemluví anglicky, Američané jsou hloupí, Dánové jsou chladní a odtažití… a určitě by se dala dohledat definice pro každou zemi. Jenže nepleťme si dojmy s pojmy.

Při vycestování a zapojení se do společnosti v jiné zemi, kde fungují jiné zvyky, jiné vtipy, jiné všechno, se v hlavě přepne spousta věcí. Zjistíte, že je ve výsledku opravdu úplně jedno, kdo má jakou barvu pleti, jaké má nebo nemá náboženské vyznání, a nebo co jí na Vánoce. Uvědomíte si, že jsme všichni prostě jenom lidi, dýcháme stejný vzduch a všichni jsme viděli všechny série Přátel, několikrát.

Nejdůležitější na tom je, že se každý naučí přijmout názory dalších lidí, zvykne si, že každý má svou vlastní pravdu a je mnohem užitečnější přijmout fakt, že je to v pořádku, než se snažit někoho přesvědčit o té své.

3. Opravdu se osamostatníte

Když opouštíte svou bublinu nazvanou domov, kde máte podporu rodiny a kamarádů, navaříno od maminky a zdravotní pojištění je pro vás jen pojem a modrá kartička v peněžence, nejde to jinak než vystoupit ze své komfortní zóny. Najednou si musíte zjistit jak se dostat z letiště do ubytování. Možná si to ubytování musíte ještě najít a možná je to všechno v cizím jazyce, který ještě tak dobře neumíte. Možná vám nefunguje česká simkarta, protože jste nezavolali do outůčka a neaktivovali si zahraniční režim. A možná vám banka hned v první hodině zablokovala kartu, protože se vyskytla „neobvyklá aktivita”. Snadno se říká, „zachovej chladnou hlavu, to bude dobrý“, ale hůř se to poslouchá, když nic nejde podle plánů. Ve výsledku je ale to nejhorší, co se může stát, že požádáte někoho na ulici, jestli byste si od nich nemohli zavolat nebo jestli by vám neukázali cestu do nejbližší kavárny, ať můžete sednout na wifi a poradit se s Googlem.

Dále po vás chtějí, ať si zařídíte daňové/identifikační číslo, aby o vás měli na úřadech záznam. Musíte si zařídit novou kreditní kartu v bance, nové pojištění, ale co když jste se v ČR z pojištění neodhlásili nebo to za vás v nové zemi odvádí zaměstnavatel? Co když jste v nové zemi týden a ještě nemáte práci a zaměstnavatele? Samotný začátek školy je na tom všem asi nejjednoduší, protože je tam dalších 100 lidí, kteří jsou na tom stejně. 

Najednou je o měsíc později, nějakým způsobem jste všechno zařídili. Máte práci, úspěšně studujete, všemu rozumíte, nebojíte se si zlomit ruku, protože MÁTE pojištění a jste na to všechno náležitě pyšní. Výhodou také je, že máte na své straně tým Scandinavian study, jehož členové si vším v několika zemích prošli a rádi vám poradí.

Pokud ale například potřebujete k zubaři na vytažení moudráků, investujte do letenky domů, protože vás to i tak vyjde o polovinu levněji než kdekoliv jinde v Evropě, Americe, Kanadě, Austrálii,…

4. Všechno je nové!

Noví lidé, nové jídlo, nové podnebí (to není tedy vždy výhra, věděli jste, že v Dánsku prší 280 dní v roce?!), nový jazyk, nové všechno. Najednou fungujete v cizím jazyce, nebo ve dvou, a po chvíli zjistíte, že už to jde úplně automaticky, samo a mozek vás po celém dni přestává bolet. Velkou výhodou je také jiný způsob školství, než na který jsme zvyklí. Ne každému vyhovuje právě ten český a to je v pořádku.

Spousta lidí i statistik se shodne, že severský školní systém je naší budoucností a pomalu si ho adaptuje spousta západních i východních zemí. Převahuje praxe nad teorií, klade se důraz na reálné případy a předávání zkušeností z daného oboru, na týmovou práci a psaní projektů. Celkově se tráví méně času v lavicích, posloucháním přednášek a zapisováním si poznámek. Více času trávíme přemýšlením, propojováním vědomostí a samotným děláním toho, co se vlastně učíme. Nejraději na tom všem ale mám nové lidi. Není to paráda mít eventuelně kamarády po celém světě a už nikdy nemuset platit za hotel? Nemluvě o tom, že máte šanci tyto země poznat z pohledu místního člověka, vyhnout se tak pastem na turisty a získat úplně jinou zkušenost než ostatní.  Štěpán k tomu má sám co říct v článku, který sepsal o cestování díky spolužákům v Dánsku.

5. Zkrášlíte životopis

Studium v zahraničí = samostatnost, přizpůsobivost, schopnost práce s různými typy lidí, out of the box myšlení… A mnoho dalších důležitých vlastností vyskočí v hlavě komukoliv, kdo váš životopis bude číst. Vycestovat za studiem do zahraničí dnes opravdu není nic těžkého, ale přesto je těch Čechů za hranicemi podle statistik skoro nejméně (z EU).

Zároveň je ale vysoká poptávka po zaměstnancích mluvících cizími jazyky a se zkušenostmi ze zahraničí. Není se čemu divit, 80% české ekonomiky je tvořeno exportem do zahraničí – se zahraničím je třeba efektivně komunikovat a vědět, jak to tam chodí. Česká republika je také 7. v Evropě s největším počtem zahraničních investorů/zahraničních firem na území ČR. A protože když jste studovali v zahraničí, anglicky (francouzsky, německy, rusky, španělsky, čínsky,…) díky tomu perlíte a máte všechny výše zmíněné vlastnosti. Pak je vysoká pravděpodobnost toho, že v očích potencionálního zaměstnavatele vás právě tato zkušenost odliší od ostatních.

Studium v zahraničí je jednou z možností, jak ten náš svět dobře poznat. Myslím, že mluvím za všechny ze Scandi týmu, když napíši, že toho nikdo z nás ani trošku nelituje. Přesto je fajn se občas do té naší rodné zemičky vrátit, vyjíst rodičům ledničku, povyprávět zážitky (i když už je stejně všichni vědí z Instagramu), poslechnout si pár těch „Ty se máš”, a naplánovat další cestu.

P.S.: V Dánsku a Švédsku se školné neplatí a je pár dalších zemí mimo ČR, kde vás školné nezruinuje. Rádi vám o tom povíme více, stačí se nám ozvat :-).

Za Scandi tým,

Káťa Ženíšková

Ochota

To, proč se v Dánsku cítím opravdu dobře, je fakt, že jsou na sebe lidé o mnoho příjemnější. Jasně, všude narazíte na nevrlé lidi, ale takové zážitky bych za těch pár let spočítala na prstech jedné ruky. V bance, na poště, u doktora, v restauraci… vlastně kdekoliv vás po většinou vítají s úsměvem. Je vidět, že svou práci nedělají “za trest” a rozhodně si nepřipadáte, že byste snad někoho svým příchodem otravovali. V Dánsku platí naše oblíbené české přísloví “náš zákazník, náš pán”. A to platí i v elektronické komunikaci – z odpovědí na emaily září ochota a pohoda a v úvodu zprávy vás většinou čeká pozdrav “Hej Aneta” a né “Dear Madame”.

Angličtina

Pro Dány je také zcela automatické používat angličtinu a to právě i na výše zmíněných místech. Dlouho jsem se snažila se na úvod konverzace slušně zeptat “Sorry, do you speak English?”, ale zjistila jsem, že to je naprosto zbytečné a že pak na mě spíš koukají jako na blázna :). V Dánsku vás nepřekvapí, že si s vámi na zastávce chce povídat 80 letá paní a když zjistí, že neumíte dánsky, tak přepne do angličtiny, jako by to pro ní bylo naprosto normální – ono totiž je. Angličtina je pro Dány mnohem více automatická, než pro Čechy, ale není se čemu divit. Děti se angličtinu učí už odmalička a to například jen tím, že se koukají na pohádky v angličtině. Většina pořadů v televizi není dabovaná, ale v originálním (převážně anglickém) znění s titulky.

Životní styl

Dánové dělají spoustu věcí pro to, aby si udrželi zdravý životní styl. A tím myslím zdraví, jak fyzické, tak psychické. Není žádnou novinkou, že kolo je zde běžným dopravním prostředkem – a to platí nejen pro studenty. Na kole potkáte jak slečnu v šatech a podpatcích, či taťku v košili. Ten veze nejdříve své děti do školy v přívěsu na kola a pak sám jede do práce. Taky tu potkáte za den nesčetné množství lidí, kteří si jdou zaběhat či jsou zrovna na cestě do fitka, (Mimochodem členství ve fitku v Dánsku se pohybuje už od 350kč za měsíc). Jakožto nekuřák také neskutečně oceňuji zákaz kouření v restauračních zařízeních – podle výzkumu OECD je kuřáků v Dánsku pouhých 10%. V obchodech zase frčí bio a organické výrobky – tuto variantu najdete skoro u každého produktu, především ale u ovoce a zeleniny.

Dánská společnost se také vyznačuje dobrou rovnováhou mezi pracovním a soukromým životem, nebo-li work/life balance. Flexibilní pracovní podmínky mimo jiné umožňují, aby se člověk mohl dostatečně věnovat svým zájmům, ať už jde o rodinu či volnočasové aktivity. Možná také díky tomu jsou v práci spokojenější, protože tento balanc jim pomáhá být se svou prací spokojen a nestresovat se tolik. Work-life balance ale zahrnuje více faktorů, přečtěte si o tom více ZDE.  Skvěle se dá vnímat tuto rovnováhu také v typicky dánském pojmu Hygge, o kterém máme napsaný článek, tak se na něj mrkněte TADY.

Na závěr malá perlička, kterou studenti jistě ocení – ve školách, ale i v různých firmách často funguje tzv. Friday bar – není výjimkou dát si se spolužáky či kolegy v pátek po práci pivečko přímo na pracovní/školní půdě. 🙂

Pro Scandi,

Aneta Petržilková

Účel výletu?

Tento study trip byl zaměřen na Internatinal Design & Chinese Business. Měli jsme spolupracovat s čínskými studenty z Shanghai Jian Qiao University a se studenty, kteří byli taktéž na studijním výletu z jiných zemí Asie. Projekt, na kterém jsme pracovali byl zaměřen na dánskou firmu Carl Hansen & Son A/S. Tam jsme měli společně spolupracovat se studenty jiných oborů a vymyslet strategii jak by se Carl Hansen & Son A/S uchytil na už tak obrovském čínském trhu.

Kapacita byla 25 studentů a program stál 2000kr, ale UCN platilo 1000kr jako příspěvek na nás. Můžu ze srdce říct, že celý výlet byl naprosto nezapomenutelným zážitkem. Nečekala jsem, že bych mohla být z toho tak nadšená, jelikož jet do Číny nikdy nebyl můj sen, ale jak program skončil, nikomu z nás se zpátky domů nechtělo.

Moje dojmy

Poznávání čínské kultury, jídla a nátury bylo naprosto odlišné od cele Evropy. Lidé na ulicích se s námi fotili, byli velice přátelští a ochutnali jsme všelijaká místní jídla, která bychom nikdy neměli odvahu zkusit doma. Poznali jsme plno úžasných lidí a osobností a přednášky nám dávali na Shanghai Jian Qiao University ti nejvíce cenění profesoři. A dokonce jsme měli i jednu přednášku, kterou nám dál samotný Sean Hargreaves, který pracuje na vizuálních efektech těch nejznámějších filmů jako Jurský Park, Start Trek, Godzilla, The Fifth Element a mnoho dalších v PIXARU!

Kdybych měla něco vyčíst, tak by to bylo to, že udělat zároveň celý školní projekt během dvou týdnů bylo velice náročné. Když vezmu v potaz, že připojení k internetu bylo nemožné a stále jsme chodili po městě a objevovali neznámé. Taktéž místní turecké záchody nás dost nepříjemně překvapily. 😀

Navíc co jsme se vrátili zpátky do reality na UCN, jsme měli menší problémy s navázáním na studium a s dosažením learning goals za semestr, ale s tím se musí počítat. Nicméně jsem celkově nesmírně ráda, že jsem se rozhodla programu zúčastnit, protože taková příležitost se naskytne pouze jednou za život. Veškeré překážky co se nám naskytly, byly v porovnání se zážitkem zanedbatelné. Škoda jen, že jsme nemohli zůstat déle.

Pro Scandi,

Sabina Vilímová

• video z výletu najdete zde: https://www.youtube.com/watch?v=lE4kMk87Mc0

Pro Scandi,

Pro Scandi,

Pozn. Scand týmu – Pokud byste si rádi početli také o study tripu do Číny, najdete ho ZDE.

Na závěř

I přes to, že je Dánsko v Evropské unii, je jedním ze států, které nepřijaly Euro za svou měnu. Platí se zde korunami – stejně jako u nás v České republice.

Jedna dánská koruna, zvaná “krone”, je něco kolem 3,4 českých korun (pro aktuální kurz se vždy podívejte na www.xe.com). Oficiálním označením je “DKK”, ale v každodenním životě se setkáte spíše s tvarem “kr.”

Používanými bankovkami jsou 1000kr., 500kr, 100kr. a 50kr. A jak je to s drobnými? 1kr = 100 øre. Používané mince jsou 20kr., 10kr., 5kr., 2kr., 1kr. a 50 øre. V podstatě se vám časem nashromáždí veliká hromádka malých mincí, které moc nepoužijete…

 

Na první pohled vás určitě nižší mince zaujmou – upřostřed nich je totiž díra. A jako bonus pár srdíček. 🙂

Většinou se ale nesetkáte s tím, že by člověk nosil spoustu drobných po kapsách. Je to z toho důvodu, že na 90% míst se dá v Dánsku platit kartou, což je pro mnoho lidí pohodlnější a bezpečnější variantou. Máme zkušenosti s tím, že můžete kartou zaplatit bez problémů i menší sumy – dvě koruny v lékárně nebo deset korun v šatně. Pozor, určitě se nespoléhejte na to, že to jde úplně všude. –I když se i v mhd dá platit kartou, někdy zde může být problém se zahraničními platebními kartami. Pro jistotu si tedy připravte něco kolem 20kr drobných, když cestujete hromadnou dopravou, než budete mít dánský účet a kartu. 

A pokud budete kdykoliv potřebovat provést mezinárodní platbu s minimálními poplatky, můžete se podívat na naše tipy v tomto článku.

Scandi tým

Když jsem zhruba týden před finálním odjezdem do Dánska nemohl vygooglit jiné obrázky mého budoucího studijního města než St. Peders Church (natož školy), tak mně to poněkud znepokojilo. Věděl jsem toho mnoho a zároveň tak málo.

První momenty v Dánsku

Když jsem se však, o zmíněný týden později, na chvíli zastavil před tamním nádražím, dýchl na mně ten klid. Cítil jsem tu atmosféru menšího městečka a věděl jsem, že tady budu mít svůj prostor. S tím prostorem jsem si to hned ověřil, protože díky kamarádovu „orientačnímu smyslu“ a mým rozbitým kolečkům u kufru jsem si rovnou dal cca 4 km procházku po Næstvedu – s 23kg zavazadlem na rameni a v hasnoucí víře, že už snad míříme směrem na koleje. Kdyby nás tenkrát nezachránila jedna ochotná Dánka, tak bychom tam chodili dodnes.

Vše má svůj čas. A i já jsem se po chvíli s městem tak sžil, že jsem měl své trasy na běhání, různé cesty do školy, mé vlastní kolo, své místo na pláži, oblíbenou paní na recepci kolejí, místo na přemýšlení a na práci a vlastně mnohem více (kromě mých blízkých), než může takový človíček z České republiky v zahraničí potřebovat.

Škola a Commerce Management

Rád bych s vámi sdílel ještě pár informací o škole a mém oboru Commerce Management na škole ZIBAT. Jako je v Dánsku zvykem, učitelé jsou neformální, prostředí moderní a vyučovací metody velmi efektivní. Chodíte rádi do školy, prostoru pro seberealizaci je spousta, těšíte se na své mezinárodní spolužáky a oni se teší na vás. Nejste pod neustálým stresem a výsledků se přesto dosahuje. A na konec toho všeho pro vás ve škole uspořádají třeba koncert. Těžko se to popisuje, protože každý si to musí prožít sám.

Přeji všem příjemné zážitky, štěstí, spokojenost a úspěch!

Pro Scandi,

Laďa

(AP Commerce Management na ZIBATu v Næstved, Top-up Innovation and Entrepreneurship na EAL v Odense. Laďa se na chvíli také stal členem Scandi týmu a z veliké části se podílel na realizaci naší knížky – Jak se nezastavit u hranic! 🙂 )

Pro Scandi,

Aneta: „V půlce června 2017 jsem se rozhodla zúčastnit se třídenního Northside festivalu, který se konal v Aarhusu – a to jako dobrovolník. Co mě k tomu vedlo a proč byste měli dobrovolničit na letních festivalech v Dánsku také vy?“

1. Vstup zdarma

Prvotním spouštěčem nápadu přihlásit se jako dobrovolník je určitě vstupné zdarma*. Festivaly v Dánsku nevyjdou zrovna na pár korun, takže člověk hledá způsoby, jak se na své oblíbené kapely podívat a nenechat za lístek půlku své výplaty. Já jsem odpracovala dvě osmihodinové směny v průběhu prvních dvou dní. Po páteční směně jsem šla na koncert dánské skupiny Lukas Graham a světového Iggyho Popa a něděli jsem si pak užila na plno. – Damien Rice, Jake Bugg, Flume, Beck a hodně piva… těch 16 hodin hlídání kontejnerů a sbírání odpadků s partou ostatních lidí za to stálo stoprocentně.

2. Noví lidé

„Staň se dobrovolníkem, poznáš spoustu skvělých lidí!“ – Hlásají nabídky na dobrovolničení všeho druhu. Já toto heslo určitě můžu potvrdit. Nejen, že jsem si užila zábavu s mými kamarády, ale seznámila jsem se s několika dalšími. Například se slečnou ze Španělska a klukem, co studuje ve Švédsku a pochází z LA. Skvěle jsme si pokecali u kontejnerů a povyprávěli si zajímavosti „ze světa“. Konverzace s cizinci mě vždycky motivují do dalšího cestování. Kontakty si určitě budu strážit jako oko v hlavě. 🙂

3. Dobrý pocit

Protože přispěji tomu, aby organizace celého festivalu běžela jako na drátkách. Někdy jsem až žasla, kolik odpadků zbylo po každém koncertu. Northside si zakládá na udržitelnosti a proto se během festivalu odpad třídí na 12 různých druhů. Občerstvení by mělo být organické a lokální, a jen zlomek lidí dorazí na festival autem. Být součástí festivalu s takovými hodnotami pro mě bylo přínosné a odnesla jsem si i pár poznatků. – Jako například fakt, že filtr od cigarety se rozkládá 5 let.

4. Zákulisí

Je hodně zajímavé proniknout do zákulisí tak obrovské události – a tím nemyslím do VIP lounge pro kapely, i když i to by určitě stálo za to. Pro mě osobně je velkým přínosem nahlídnout do toho, jak probíhá organizace tak velkého eventu a vyzkoušet si na vlastní kůži, kolik úsilí za tím vším stojí. Na co všechno si musí organizátoři dát pozor a kolik lidí se na takovém eventu vlastně podílí… Dobrovolníků bylo někdy až přebytek, kdyby se náhodou něco pokazilo. Práce jako taková byla proto celkem pohoda, takže si člověk mohl vždycky i na nějakou dobu odběhnout a užít si trochu té letní festivalové pohody například v lounge pro dobrovolníky. 🙂

A co vy, máte nějakou zkušenost s dobrovolnictvím?

Pro Scandi,

Aneta Petržílková

*na některých festivalech je po dobrovolnících někdy požadován depozit, například 300dkk