Většina z nás je teď na jedné lodi. Jsme zavření doma, už máme plné zuby televize, knížky se nám číst nechějí, na Instagramu se točí furt to samé a maturitě tolik času také nikdo věnovat nechce…

Když nic jiného, můžete se tedy vrhnout na přípravu na život v zahraničí!

1. Jazyky

Mojí nejoblíbenější aplikací na výuku jazyků je 100% Duolingo. Ať už se jedná o zlepšování angličtiny nebo začátky Dánštiny, je to vhodné pro začátečníky i pokročilé!

Ke studiu vysoké školy se všem budou hodit znalosti akademické angličtiny – doporučuji si na počítač stáhnout nějakou výkonnou aplikaci anglického slovníku. Takovou, která vám půjde i offline a nabízí funkci ‘Thesaurus’. Funkce ‘Thesaurus’ nabízí všechna synonyma jakéhokoliv slova, na které si vzpomenete. Skvěle se to hodí pro psaní esejí, kde bude třeba používat akademická slova!

Pro Microsoft doporučuji: English Dictionary.

Pro MacOs: už byste měli mít na počítači nainstalovanou aplikaci Dictionary.

2. Microsoft Office

Na dánských školách budete k výuce potřebovat povinně notebook. Ve Velké Británii není povinné ho s sebou mít na všech hodinách, ale v každém případě na tom budete psát spoustu esejí, pracovat na projektech a dělat prezentace. U spousty oborů se veliká část vašeho života bude točit okolo Excelu a PowerPointu. Všechno se dá naučit i za chodu,  jde to ale pomalu a veliké plus bude, když už s tím dopředu budete nějaké ty základy umět.

Pokud máte Macbook a nemáte naistalovaný Microsoft Office, naučit se s Numbers/Keynote pomůže, protože buď budete používat nadále tyto aplikace a nebo ve škole dostanete přístup k Microsoft Office. Školy mají licence pro všechny své studenty a kdo tento balíček nemá, tak ho po nástupu na školu dostane :-).

3. Životopis

V každém případě se vám bude hodit životopis v angličtině a to je jedna z věcí, co se snadno odkládá na později, než zjistíte, že to zabere víc času, než jste si vlastně mysleli… Do Dánska doporučuji vložit do toho extra úsilí a přeložit to i do dánštiny. Nemusí to být perfektní, ale potencionální zaměstnavatelé ocení vaši snahu! (Překladač to umí lépe z AJ do DK, než z ČJ do DK, – až budete překládat)

Tipy pro psaní životopisu do Dánska ZDE.

Tipy pro psaní životopisu do UK ZDE.

4. LinkedIn

Při nástupu na školu a seznamování se s učiteli, bude jednou z prvních věcí, co vám řeknou: “Přidej si mě na LinkedIn”. Vím, že na střední škole v ČR to moc nefrčí, protože není důvod, ale na vysoké škole to bude jedna z těch nejdůležitějších sociálních platform, na kterých budete! Od prvního dne budete rozvíjet svou síť kontaktů a dříve či později zjistíte, že je to to nejlepší, co jste pro svůj profesionální rozvoj udělali (nebo téměř to nejlepší, záleží, jak se kdo chopí příležitosti).

Založit si na LinkedIn profil není těžké. Vytvořit z toho pohonný motor, který bude ve váš profesionální prospěch, až se to bude hodit, může být ale docela věda. Dejte si na tom tedy časem určitě záležet a ukažte, že berete svou. budoucnost vážně.

5. Ubytování

Toto je důležité především pro studenty hlásící se do Dánska. Školy jsou obecně menší a nenabízí vlastní ubytování a když už ano, tak je počet míst velice limitovaný. Začněte tím, že si přečtete ubytovací manuály na všechna města, do kterých se hlásíte – najdete je mezi manuály v servisních balíčcích. Registrace na oficiálních městských ubytovacích portálech, kde se přidáte na čekací listinu ke všem bytům, o které máte zájem, je absolutně nezbytný krok.

Neodkládejte to, na těchto listinách jsou stovky/tisíce studentů a může trvat pěknou dobu, než získáte takovou nabídku, jakou chcete. Nečekejte na rozhodnutí přijetí, v té době už může být pozdě! Dokud nepodepíšete smlouvu, nic není závazné, takže si nijak neuškodíte, když ty registrace provedete co nejdřív.

Na co si dát při shánění ubytování pozor? Čtěte zde!

Za Scandi tým,

Kačka Ženíšková

Ahoj! Já se jmenuji Adam a rád bych se s tebou podělil o svou cestu ke studiu v Dánsku! 🙂

Než jsem věděl…

Svoje studium jsem začal asi stejně jako ostatní jedinci mého druhu, na pražské střední škole. Když jsem se rozhodoval kam půjdu studovat dál, neměl jsem ani tušení o možnosti studia v zahraničí. Můj původní plán byl takový, že po absolvování průmyslovky se budu hlásit na vysokou školu v ČR. Přihlášku jsem plánoval na dvě školy, takže jsem měl na výběr mezi Prahou a Hradcem Králové. Přesto jsem si nenechal ujít veletrh vysokých škol Gaudeamus v Praze, abych přece jen rozšířil svoje možnosti. Co kdyby náhodou :-).

Jak to začalo?

Nakonec zapracovala náhoda: u jednoho stánku na veletrhu jsem byl osloven Luckou ze Scandinavian study s tím, jestli jsem už někdy přemýšlel o studiu v zahraničí. Moje odpověď byla jasná: „Ne, protože je to moc drahý“ ! Po několika minutách našeho rozhovoru jsem zjistil, že i já bych mohl v Dánsku studovat a že to není tak nákladné, jak jsem si myslel. Nakonec jsme si vyměnili kontakt a já odcházel domů s tím, že se klidně můžu rozhodnout mezi dánskou nebo českou školou.

Od té doby jsem nepřemýšlel nad ničím jiným, než jestli mám do Dánska odjet a nebo zůstat tam kde to znám. Bylo to jako z amerického filmu, kde má hlavní hrdina na jednom rameni ďábla, který říká: „Je to daleko, budeš tam sám, nezvládneš to finančně, ta škola bude moc těžká a ještě všechno bude v angličtině“. A na druhém rameni anděla, co říká: „Uvidíš kousek světa, naučíš se jazyk, běž to aspoň zkusit, tady to znáš, tam poznáš nové lidi, třeba je právě tohle šance tvého života!“. A tak jsem se zajímal o tu severskou zemi víc a víc. Chtěl jsem vědět prostě všechno. Dokonce jsem si domluvil konzultaci ve Scandi, abych se dozvěděl víc a pak jsem udelal to finální rozhodnutí: JÁ PROSTĚ MUSÍM JÍT STUDOVAT JEDINĚ DO DÁNSKA!

První dojmy…

Po veškeré administrativě, kterou za mě ve Scandi vyřídili, mě držel od vikingů jen poslední krok a to bylo sbalit si svých pár švestek a vyrazit. Nejdřív mi to přišlo podobné jako když jsem odjížděl na dětský tábor, haha. Spousta obav, ale zároveň očekávání co mě tam čeká. Hned jak jsem překročil hranice s Dánskem, nalepil jsem se na okno autobusu a vážně jsem hltal všechno co jsem viděl. Bylo to dost jiné než v Čechách. Mezi prvními poznatky z ‚Denmárku‘ byly třeba semafory. Dánům asi prostě nestačí jen jeden, oni mají dva semafory pro každý pruh a to dokonce i pro cyklisty. Nebo mě třeba zajímalo, kde tam bude nějaký Tesco nebo Kaufland, protože od hranic jsem potkal zatím jenom zvláštní názvy obchodů jako je Rema1000 nebo Netto. A pak jsem viděl lidi na kole, v dešti a říkal jsem si: „Venku leje jako z konve tak proč ty lidi sakra jezdí na kole?“ Když jsem konečně dorazil do Esbjergu, tak hned po ubytování přes Airbnb, jsem šel poznávat město. 

Všechno nové!

Bývá fajn nové město procházet s někým a vzájemně vše sdílet, jenže s kým jsem měl jít poznávat když jsem tam nikoho neznal?! Po chvilce brouzdání na Facebooku skrz skupiny jsem narazil na Dominika, se kterým jsem si domluvil sraz hned za hodinu. A vyrazili jsme. Byl to fajn kámoš a hodně jsme si rozuměli, takže jsme se nakonec dohodli, že budeme spolu i bydlet. Přece jen bylo fajn podělit se i o náklady na bydlení, poznatky ze školy atd., a tím začal náš studentský život!

Než začala škola tak jsem se ještě seznámil s Eliškou. Od té jsem se dozvěděl, ze bude studovat stejný obor jako já, takze další posila do naší české party.

Hned první den ve škole byl pro mě ohromující! Čekal jsem velké posluchárny a sto studentů v jedné třídě, ale nebylo to tak. Byl jsem byl opravdu překvapen, že nás bylo ve třídě třicet. Celá třída byla složená z lidí všech možných národností, spolužáci byli třeba z Nepálu, Litvy, Islandu, Chorvatska, nebo dokonce Číny. Asi po třech týdnech jsem se v Dánsku seznámil i s mou současnou přítelkyní Cloé, která je pro změnu z Francie. 

Na závěr…

V Dánsku jsem se setkal se spoustou věcí nebo situací, které mi kamarádi z Čech nemůžou uvěřit. Jednou z nich je story, kdy nám Johny (náš lektor) přinesl všem snídani (koblihy), abychom se před přednáškou nasnídali. Nebo také když jsme se Sigurdem (taky lektor) seděli ve školním baru u piva a řešili možnosti businessu v dnešním světě. Z jídla jsem si v Dánsku dost oblíbil remuládu, jde o takovou relativně sladší tatarku, kterou dnes můžu jíst snad ke každému jídlu. Dánsko mě oslovilo více než jsem čekal a po stáži se na sto procent vracím zpět. MÁM TO TAM FAKT RÁD A JE MI TAM DOBŘE.

Když to dal Adam, kluk z Mělníka, co si teď na maximum užívá student life, neexistuje jediný důvod, proč bys to zrovna ty nemohl/a zvládnout také! 🙂

Adam Orság

Student na Business Academy of SouthWest v Esbjergu

Petr Horáček nastoupil v roce 2017 na obor AP Logistics Management, na škole UCL ve Vejle. Podělil se s námi tenkrát o pár svých klíčových dojmů a zkušeností a rádi bychom jeho slova teď oprášili!

Pojďme na to…

Petr: Zdravím všechny uchazeče, i já bych se s Vámi chtěl podělit o několik zkušeností z Dánska.

Studuji prvním rokem na Lillebaelt Academy, obor Logistics Management ve městě Vejle. Před odjezdem do Dánska jsem se opravdu bál co mě to vlastně čeká. Jel jsem úplně sám do jiné země, do bytu, který jsem neviděl na vlastní oči a s novými spolubydlícími, který jsem znal jen pár hodin přes Skype. Po prvním týdnu tohoto nového života ze mě vše spadlo. Škola je super, učitelé jsou přátelští – ve všem vám poradí, se všim vám pomůžou.

Výuka

Co mě velmi mile překvapilo byl způsob, jakým se v Dánsku vyučuje. Vše je dělané hlavně praxí (týmové práce, hry, prezentace) – dá se říct, že třída musí táhnout jako kolektiv za jeden provaz. Navíc, ani tyto prezentace nebo projekty nejsou těžké. Na školách v ČR nám vždy učitelé říkali – učit se, učit se, učit se, samozřejmě, že se na učení občas mrknu, ale rozhodně u toho nesedím od rána do noci. Co se týče rozvrhu, většinou nám škola končí ve 13:00,

takže máte zbytek dne pro sebe. V pátek od odpoledne do večera probíhá na škole tzv. Friday bar. Ve škole je udělaná místnost s beerpongama, kulečníkem, fotbálkem atd, kde se hraje a pije alkohol.

Každý obor se v létě jede podívat do jiné země (Logistics Management – Istanbul. Hospitality, Service and Tourism management – Španělsko. Ostatní si bohužel nepamatuji). Není to ale jediný výlet co se tu pořádá, škola toho má v rukávu více (např. podívat se po dánských památkách či po známých budovách).

Finance

Co se týče finanční stránky – je tu sice dráž, ale i na mnoha věcech se dá ušetřit – pokud se chce.  Např. pro jídlo

 jezdíme do Německa (150 km cesty), kde je podobný market, jako je Makro, takže ceny jídla i pití nejsou vůbec drahé a vždy jedeme zpět s plným autem. Abyste na to jídlo vůbec měli, je fajn si najít brigádu. Bohužel já brigádu pořád sháním, ale je pravda, že moji spolužáci i kamarádi z jiného oboru si brigádu našli (např. dávání nádobí do myčky ve zdejším hotelu, uklízení ve škole, výpomoc ve školní kuchyni atd..), asi se to chce více snažit, ale občas jsem línej hledat…:)

Těm, kteří váhají zda jít studovat do zahraničí a nebo zůstat v ČR bych rád vzkázal jednu větu: „Neváhej, sbal se, sedni do letadla a leť! Vrátit se můžeš vždycky…“

Všem přeji hodně úspěchu v budoucnosti! 🙂

Petr Horáček

Všichni to známe, „kdybych to já jen bývala věděla…“ a „proč mi tohle nikdo neřekl?!“ Tak já vám to tedy teď všechno povím a podělím se s vámi o tipy, které mi ulehčily (nebo by bývaly ulehčily) začátky v Dánsku. 

1. Přivést si vlastní kolo nebo ne?

Než jsem se do Dánska stěhovala, říkala jsem si, že se mi to vážně nevyplatí, protože proč bych potřebovala svoje super sportovní kolo? V Dánsku si za pár šupů koupím ojeté městské kolo a je to. Jenže koncem srpna/začátkem září si kupuje ojeté kolo spousta nových studentů a tím pádem je to docela „hustle“. Nejen, že je to celkem boj, protože to funguje stylem „kdo dřív přijde, ten dřív mele“, ale ceny jsou také vyšší než například potom v listopadu nebo v březnu. A já jsem si stejně do Dánska nechávala posílat přepravní firmou pár krabic a kufrů s věcmi, takže jsem tam to kolo mohla také přihodit a ušetřit si 600DKK.

Navíc své kolo znáte, jezdí se vám na něm dobře a to se rozhodně vyplatí za špatných podmínek (počasí). Pokud si v zimě umíte tu jízdu na kole nějak zpříjemnit, tak je to jedině dobře. Plus prodávat kolo v červnu, když z Dánska odjíždíte (a stejně tak odjíždí většina ostatních studentů), je pěkná otrava.

Takže pokud máte možnost si vzít vlastní kolo, přivezte si ho. Dávejte na něj pozor – zamykejte si ho a nenechávejte ho nikde stát dlouhodobě, aby si náhodou někdo nemyslel, že už ho nechcete. Pak by nemělo hrozit, že vám ho někdo ukradne! 🙂

2. V Dánsku se prý nekrade

To mě přivádí na tip č. 2. V Dánsku se sice obecně opravdu nekrade, ale i tak není dobré na to 100% spoléhat. Je naprosto normální si nechat na gauči ve společenské části kampusu počítač a batoh a odejít třeba půl hodiny na druhou stranu školy. Ale nechat si nezamčené kolo týden na jednom místě někde ve měste je opravdu špatný nápad. A přesně tak, jsem o to kolo přišla.

3. Je nutné si nakoupit všechny požadované knížky?

Během srpna všem chodí od školy přípravné emaily, včetně seznamu literatury. Ne, že bych vás chtěla odradit od důkladné přípravy a učení se, ale není nutné si všechny knížky ještě před začátkem školy nakoupit. Nejen, že je to opravdu drahá záležitost, ale zároveň spoustu z nich ve výsledku nemusíte potřebovat.

• Pravděpodobně polovinu knížek seženete ve školní knihovně až je budete potřebovat.
• Starší spolužáci, kteří si knížky nakoupili se je budou snažit prodat „prvákům“ a levněji, než byste koupili nové.
• Je možné, že spousta požadovaných knížek bude kolovat po škole v Pdfku, protože si někdo v minulosti dal tu práci s tím, to všechno naskenovat. A nezáleží na tom, že je to 8. vydání a ne 9.
• Dost možná seženete potřebnou knížku v online verzi levněji nebo zadarmo.
• A stejně budete po většinu roku pracovat ve skupině a kdyby došlo na to, koupit si vlastní knížku kvůli projektu, tak se můžete podělit o náklady a rozdělit to mezi všechny členy skupiny. V každém případě počkejte až do začátku školy a uvidíte, jaká bude situace.

4. Hlavně pohodlně!

Holky, neberte si s sebou víc než jeden pár bot na podpadku. Na nějakou párty ok, ale jinak strávíte většinu času na kole a nebo ve škole, kde jsem nikdy nepotkala nikoho v podpadcích. A pánové, oblek zabere v kufru hodně místa a rozhodně to není jedna z věcí, které byste do začátku potřebovali. Dánové žijí v botaskách a džínách.

Ať už se jedná o první den školy, zkoušku, návštěvu nějaké firmy, tak v Dánsku platí heslo „hlavně pohodlně, protože kdo se cítí dobře, tak podá lepší výkon“. Nám i přímo ve škole říkali, ať ke zkoušce klidně přijdeme v legínách a teniskách, protože jim záleží na tom, co víme a ne na tom, jak vypadáme. Ale zase přijít třeba v pyžamu (protože tak se cítíme dobře), bych nedoporučovala.

A ještě zpátky k tomu kolu, nejlepší dárek od mojí maminky k Vánocům byla pláštěnka na kolo!! Na kole se před deštěm prostě neschováte a i když jsem si připadala vážně divně, tak se mi v tom skvěle jelo a i spolubydlící si to půjčovala… Celkově si budete všímat, že jak se horší počací, tak Dánové na sebe natáhnout takové kombinézy připomínající skafandr, aby si nepocákali za jízdy do práce/do školy oblečení. Smála jsem se jim, ale tiše vlastně záviděla, než jsem dostala tu pláštěnku.

5. Přivezte si příbory

Když se nastěhujete v Dánsku do nového bydlení, tak to nebude zařízené. Budete mít kuchyň a koupelnu, někdy postel, stůl, skříň atd. a některé spotřebiče, ale budete si muset nakoupit spoustu věcí sami. Ikea to jistí, že? Ale než se do té Ikei dostanete, tak si budete muset koupit věci jako je miska a lžíce v nějakém místním supermarketu, abyste si dali ráno alespoň snídani. No a příbory se zpravidla prodávají například v setu po 6, pokud vás ale nebude víc, tak 6 lžic do začátku jednoduše nepotřebujete. Takže já bych si tenkrát ráda vzala z domova zkrátka 1 lžíci, 1 vidličku a 1 nůž. Do kufru se to vejde a sice se to zdá jako nic, ale jíst cereálie s mlíkem bez lžíce…žádná velká sranda.

6. Kurzy Dánštiny

Je skvělé, že máte možnost chodit na kurzy Dánštiny zdarma, což se v začátcích rozhodně hodí. Ale když tam bez udání důvodu tak čtyřikrát nepřijdete, tak vás můžou vyhodit. Ne, že by se nedalo naučit dánsky i jinak, ale v kurzu poznáte spoustu lidí a bude sranda se snažit vyslovovat všechny ty bláznivý slova. No a pokud přece jenom na ty kurzy chodit nebudete, rozhodně stojí za to si předplatit Netflix a koukat na seriály v dánštině (s Aj titulky tedy, abyste z toho něco měli).Kurzy vám ve škole ještě během září představí a vysvětlí vaše možnosti.

7. DR licence – co to je?

DR licence je licence k tomu, vlastnit televizi a jakékoliv zařízení, na kterém se dá na televizi koukat (telefon, tablet, počítač), a za to se platí. Je pravděpodobné, že vám prostě přijde účet sám od sebe a potom ho buď zaplatíte nebo vám to ztrhnou z účtu, když máte práci (protože potom máte daňové číslo, pod kterým si vás najdou). Ale v nějakých případech vám nic samo od sebe nepřijde a přijde k vašim dveřím člověk, který vám o té DR licenci poví a bude po vás chtít CPR číslo a nebo vaše datum narození. Pokud se chcete vyhnout placení této licence, tak jim prostě své CPR číslo nebo datum narození neříkejte…

+

Tohle mi sice všichni říkali, ale i tak jsem si to moc k srdci nevzala – Nenechte se odradit při prvním neúspěchu při hledání práce. Nebudu lhát, je to demotivující, ale nedá se nic dělat. Jako studenti a ještě ke všemu nemluvící dánsky, to nemáme v Dánsku v tomto ohledu jednoduché. Někdo práci shání tři měsíce, někdo ji má za týden. Je to kombinace průbojnosti a štěstí. 🙂 Hlavní tip: Choďte ze začátku hodně ven, seznamujte se s lidmi a rozhazujte sítě! Díky osobním doporučením máte větší šanci tu práci rychle sehnat.

Za Scandi tým,

Kačka

Není to snadný. Fakt. Je to každodenní boj. Sám se sebou, se systémem, proti sám sobě, proti systému.

Jako cizinec žijící v zahraničí si pomalu ani nemůžete uprdnout, aniž byste nemuseli vyplnit osm tisíc formulářů a upsat sám sebe minimálně ďáblovi, protože vůbec nemáte tušení, co vlastně podepisujete.

Člověk žije na horské dráze, kdy v jednu chvíli má pocit, že nová země je to pravé, a že je to vlastně všechno skvělý a sluníčkový, jenže druhej den se probudí a věci, které mu jeden den přišly tak super, ho serou tak, že si googlí českou hymnu, aby přežil další den. Jestli jsem do mého stěhování do Dánska měla pocit, že mám snad více osobnosti – Dánsko mě ujistilo v tom, že jsem fakt schizoidní magor. Ale víte co? Nejsem v tom sama.

Počasí

Miluju déšť! Člověk je zachumlaný v peřině, nebo sedí s přáteli v nějaké útulné kavárně, do skla buší malé kapky a lidé venku na sobě mají vtipné pršipláště. Když prší, je i jízda na kole skvělá. Člověk se nemusí ani sprchovat po příjezdu domů. Déšť je taky super, protože člověk nemusí nosit make-up. Stejně by mu odtekl po prvních pár metrech na cestě. Další úžasnou věcí ohledně deště v Dánsku je jeho variabilita. Prší rovně, nakřivo, ze shora, zespoda, někdy prší tak, že není nic vidět, někdy prší tak, že je to skoro, jako kdyby nepršelo, ale ono furt prší. Nádhera.

Nesnáším, jak se všichni Dánové při dešti usmívají.

Nenávidím déšť. Myslela jsem si, že v životě nebudu schopna takové nenávisti, jakou mám k dešti. Kdyby pršelo jenom někdy, tady ale chčije nonstop. Buď tu prší, nebo je tma, nebo je orkán, nebo všechno dohromady. Nesnáším, jak se všichni Dánové při dešti usmívají, jako kdyby to nebyla kdovíjaká kratochvíle, a ještě na sobě nosej ty praštěný pláštěnky. Jezdit v Dánsku na kole je něco, co se podobá podle mě mučení ve středověku. Je vám strašná zima, nic nevidíte, jste promoklý do morku kosti, ten pracnej make-up, abyste vypadali aspoň trošku jako člověk, vám odplave po prvním metru jízdy, vlasy vypadaj, jak kdyby vás někdo počůral, no a když do toho fouká vítr, tak každou chvíli skončíte v pangejtu, nebo v protisměru. Strašný.

Kolo

Miluju jízdu na kole! Člověk se cítí mnohem svobodnější, když nemusí čekat na autobus, ale prostě sedne na kolo a jede kamkoliv. Skvělý je, že v Dánsku je cyklistům přizpůsobené úplně všechno. Cesty, semafory, křižovatky, kruhové objezdy… člověk se nemusí bát. Nespornou výhodou jízdy na kole je pohyb samotný. Člověk je na čerstvém vzduchu, tělo maká, všichni cyklisti okolo se smějou a to prostě nabíjí pozitivní energií.

Každej správnej Dán má zvonek a rozhodně se ho nebojí použít.

Nenávidím kolo. Oni jsou tu s těma kolama úplně posedlý. Všichni jezděj. Mimina se vozej v takových spešl kolo kočárkách, babičky tu kolujou snad do 100 let a všichni jsou strašně nadšený. Jezděj na kole nehledě na denní dobu, nebo počasí. A cinkaj. Každej správnej Dán má zvonek a rozhodně se ho nebojí použít. Cinkaj více méně furt. Když jedou okolo, když jedou kilometr za váma, když někoho potkají, nebo prostě jen tak, protože očividně, kdo necinká s nimi, cinká proti nim.

Jídlo

Miluju potraviny v Dánsku. Co se týče kvality – nedá se to vůbec srovnat. Zelenina je zeleninatější, ovoce ovocatější a vlastně úplně všechno je top kvalita. Obchody jsou tu jiné, než jaké máme doma my a stejně tak jejich obsah, ale člověk si zvykne. Naučila jsem se jíst jejich pečivo, které je ryze vícezrnné a člověk tu na rohlík nenarazí, což oceňuju hlavně z hlediska dietářského. Miluju jejich sladké pečivo – skořicové šneky a taky pomazánky. Dokonce ani cenově to není taková hrůza, když člověk sleduje akční letáky a ví, kam má jít pro mlíko nebo vajíčka za skoro stejnou cenu jako v ČR.

ALE…

Nenávidím potraviny v Dánsku. Nemaj tu vůbec nic z toho, na to jsem zvyklá z českých obchodů. Když já bych si tak moc dala rohlík třeba s paštikou. Já vím, je to prasárna, ale jednou za čas si člověk prostě zaslouží čerstvý chleba s křupavou kůrčičkou, nebo rohlíček. A ty ceny. Ok, ty potraviny jsou znatelně lepší, ale jestli si někdo stěžuje na cenu másla v ČR, tak neví, co je to pravý máslový peklo.

Pivo

Miluju dánský pivo.

Kecám. To je věc, kterou milovat nedokážu. Nemaj pěnu, chutná to jak voda, a když chcete být aspoň trošku v náladě musíte do sebe nalít minimálně 3 litry. A zaplatit jako kdybyste do sebe nalili 3 litry 12letý whiskey.

Dánové

Miluju Dány. Jsou tak přátelští a usměvaví. Kdykoliv vám nabídnou pomoc, pozdraví na ulici, protože se prostě střetnete pohledem, nebo se zeptají, jaký máte den. Všichni mluví a rozumí angličtině, takže si člověk nepříjde jako úplná trubka. Nikam nespěchají, všechno dělají s láskou a života si užívají plnými doušky. V mnoha případech bychom si mohli z Dánů vzít příklad.

Nebudu psát, že nenávidím Dány, to by bylo nefér. Ale někdy mě dost serou. Za prvý jsou všichni blonďatý. Tolik odstínů blond nemá ani Shauma ve svý nabídce v drogeriích. Všichni jsou blonďatý, vždy dokonale oblečení v decentních barvách a jsou chladní jak kostky ledu. Někteří z nich nás nazývají zasranejma migrantama, který jim přišli okrádat stát. Někteří na nás koukají, jak na póvl, protože pro ně pořád jsme jen východní Evropani s nataženou rukou. Někteří Dánové mi dost pijou krev.

Úřady

Ráda chodím na Dánské úřady, protože jak už bylo řečeno, všichni mluví anglicky a snaží se být dost nápomocni. Všechno se snaží člověku vysvětlit a rádi poradí s každou prkotinou.

Nenávidím dánskou byrokracii. Tolik papírů. Na všechno podepíšeš papír, že podepisuješ papír, pak podepíšeš ten papír, pak podepíšeš papír, že jsi ten papír podepsala. Kopii všech těhlech papírů ti pošlou někam na email, kam aby se člověk dostal musí vyplnit osm tisíc hesel a kódů a všechny ty kódy si samozřejmě člověk musí pamatovat, jenže to samozřejmě neví, takže je zapomene a dánský úřady začnou posílat e-maily v dánštině o tom, co děláš a proč něco neděláš, a nemá to hlavu ani patu, protože prostě jediný, na co spoléháš, je Google Translator, což je asi jako kdybys spoléhal na Okamuru v jeho boji za přímou demokracii.

Život

Miluju život v zahraničí. Připadám si silná a statečná. I když je mi často do breku. Zkuste to taky. Ale pozor. Riziko, že se z vás stane bipolární magor je velké!

Spousta z nás si určitě představí jednu zkoušku na vysoké škole jako takovou malou

maturitu. Zvykli jsme si, že během “zkouškového” svoje kamarády moc často nevidíme

a když ano, nemluví o ničem jiném než o tom, jak se šrotí…

V Dánsku to tak naštěstí nefunguje. Není to vždycky procházka růžovým sadem, ale ani to není žádný neprůchozí prales. Většina z vás už bude asi vědět, že studium v Dánsku je velice prakticky zaměřené, na teorii záleží minimálně a hlavní je, umět použít vlastní hlavu a umět ji použit v reálných situacích…No, a tak to funguje i u zkoušek.

Podělím se s vámi tedy nejen o svou zkušenost se zkouškami v Dánsku a pokud si chcete udělat představu o tom, jak to doopravdy funguje, čtěte dál :-).

Ríša – „najdi si spolužáka, který má stejné smýšlení“
International Hospitality Management

Naše zkoušky byly převážně založené na skupinových projektech. Na některé jsme měli 24 hodin, pár dnů nebo i měsíc. Mě se nejlépe pracovalo ve dvojci. Pokud si najdeš spolužáka, který má stejné smýšlení a rozumí oboru jako ty, tak je to to nejefektivnější. Projekty byly na různá témata, která se prolínala, jako např. Marketing, HR (Human Resources), Business strategy, atd.

Zřídka došlo i na individuální zkoušky – většinou psané zkoušky. Jedna z těchto zkoušek byla právě teoretická – ekonomika, finance, počítání v excelu, na tu jsem se tedy musel učit. Jinak naše skupinové zkoušky probíhaly vesměs vždy stejně, v první části jsme měli určitou dobu na napsání projektu na zadané téma. Měli jsme určené body, které jsme museli zahrnout, jinak jsme měli volnou ruku a samozřejmě to muselo být v souladu se zadaným tématem. Vždy jsme také měli “supervisora”, který nám pomáhal celý projekt udržovat na správné cestě. Ve druhé části došlo na ústní zkoušku, kde jsme měli za úkol náš projekt obhájit a přinést nová data a informace.

Hanka – „Testuje se hlavně schopnost kritického a analytického myšlení“
Anthropology of Education and Globalization

Jedna z mých zkoušek spočívala ve vypracování práce v rozsahu cca. 16-18 stránek a následné ústní obhajoby. Před odevzdáním jsme měli možnost tzv. supervize. Tj. dvou hodin, kde jsme dostali zpětnou vazbu na naši práci od profesora a dalších spolužáků, kteří s námi byli ve skupině. Očekávalo se, že v práci použijeme literaturu a teorii z kurzu a zároveň i další zdroje, popřípadě data z vlastního průzkumu. Bylo taky moc fajn, že jsme měli možnost si vyzkoušet psát práci s jiným spolužákem.

U následné ústní obhajoby byli přítomní vždy dva hodnotitelé (profesor z univerzity a další externí hodnotitel, většinou profesor nebo PhD student z jiné univerzity), kteří si předem přečetli práci. Prvních pět minut měl člověk na prezentaci své práce (očekávala se spíše kritika a doplnění bodů, které člověk neměl možnost ve své práci více rozvést). A pak cca. dvacetiminutový dialog s hodnotiteli, kteří kladli otázky. Po skončení pak člověk dostal krátkou zpětnou vazbu a výslednou známku. Polovina známky tvořila práce, druhou polovinu ústní obhajoba. I když jsme práci psali společně, zkoušku jsme měli každý individuálně.

Na začátku ledna jsme měli také dvouhodinový workshop, jak se na takovou zkoušku připravit a kde bývalí studenti sdíleli své zkušenosti. Pro Dány je to evidentně dost běžný způsob zkoušení. Řekla bych, že na zkoušku se (kromě úvodní prezentace) lze celkem relativně těžko připravit. Protože se testuje hlavně schopnost kritického a analytického myšlení, což je dovednost, kterou člověk trénuje dlouhodobě. Nicméně atmosféra během průběhu zkoušky byla velice přátelská. Měla jsem upřímný pocit, že hodnotitele zajímalo, co si o daném tématu myslím a jak bych z něho mohla ještě více vytěžit.

Kačka – „Když se na to člověk úplně nevykašle, nejde to neudělat…“
Marketing Management

Všechny mé zkoušky probíhaly velice podobně. Skládaly se z psaného projektu a následné ústní obhajoby (většinou ve skupině, ojediněle individuálně). Na jeden z těchto projektů, jsme měli cca 4 měsíce a psali jsme ho ve skupinách po 4-5. Já jsem měla veliké štěstí na partu holek, kde každá z nás měla ‘talent’ na jiný předmět a jiný způsob myšlení, což přišlo vhod, protože tento projekt propojoval všechny předměty, které jsme ten semestr měli. Celé 4 měsíce jsme pracovali na marketingovém plánu pro dánskou firmu Lene Bjerre. Za úkol jsme měli navrhnout strategii na zvýšení prodeje určité řady jejich produktů (interiérové doplňky a nábytek).

Počínaje průzkumem, analýzou firmy, trhu a zákazníků. … – Ano, postávaly jsme s dotazníkem v obchodech s nábytkem, abychom nasbíraly vlastní data, se kterými jsme následně pracovaly. Dále se pracovalo na návrhu strategií, výpočtu rozpočtu a následných možných finančních scénářů, návrhu reklamy, doslovné časové osy (kdy a co se bude dít), atd. Po celou dobu jsme byly v kontaktu s ředitelem firmy, který nám odpovídal na jakékoliv otázky. Pracovaly jsme tedy s aktuálními informacemi a neměly prostor si nic moc vymýšlet, protože to bylo opravdu založené na reálném případu.

Po odevzdání finálního projektu jsme měli pár týdnů na přípravu obhajoby, ke které jsme šli také ve skupině. Před komisí složené z našich učitelů, jsme 30 minut prezentovaly naše nápady. Také jsme rozvedly nové nápady, které jsme do projektu nezahrnuly a poté jsme 30 minut odpovídaly na otázky. Ty se týkaly přímo našeho projektu a teorií v něm použitých. Tím pádem, když se na to člověk úplně nevykašle, na projektu pracuje a účastní se skupinových diskuzí, nejde tu zkoušku neudělat. Naši učitelé náš projekt ohodnotili jako “neprůstřelný” a poslali ho řediteli Lene Bjerre, který si nás pozval na prezentaci. K naší radosti se rozhodl implementovat některé z našich nápadů a nabídl nám všem stáž. – Snaha se tedy opravdu vyplatila, ať už jsme nabídku stáže přijaly, nebo ne!

Plus jsme si všechny předměty odbyli v jedné zkoušce a vyhli se tak několika týdennímu stresu ze zkouškového. 🙂

Za Scandi tým,

Káťa Ženíšková

Není vždy jednoduché si sbalit kufry, rozloučit se s rodinou a kamarády, sednout do letadla a říct: „Tak o Vánocích, mějte se.” Zároveň je to ale to nejlepší, co pro sebe můžete udělat…

1. Zjistíte, že svět je velký

Nezáleží na tom, jestli je vaše první dlouhodobá cesta do sousedního Německa nebo do Jižní Ameriky. Jestli jedete studovat jen na semestr, na letní kurz nebo vystudovat celý bakalářský/magisterský obor. V každém případě vám garantuji, že to nebude naposledy, co se někam vydáte. Při každém pohledu na mapu světa začnete přemýšlet o tom, kam to bude příště, možná poznáte člověka z druhého konce světa a dozvíte se věci o zemi, do které by vás ani nenapadlo se chtít podívat a najednou kupujete letenky právě do oné země. Čím déle a častěji se vydáváte za hranice a poznáváte nová místa, tím je nepředstavitelnější, že byste už na jednom místě zůstali do konce života. Hranice a vzdálenosti pro vás najednou budou irelevantní a nebude sebemenší problém zalětět na svatbu kamarádů do Argentiny nebo jen tak sám na odpočinkovou dovču na Srí Lanku.

2. Zbavíte se předpojatostí a utvoříte si vlastní názory

Každá země, každá národnost, každá kultura, zapadá do určitých škatulek. Ať chtě nebo nechtě, každý člověk ze svého okolí přebírá jisté vnímání okolního světa. Francouzi jsou nerudní a nemluví anglicky, Američané jsou hloupí, Dánové jsou chladní a odtažití… a určitě by se dala dohledat definice pro každou zemi. Jenže nepleťme si dojmy s pojmy.

Při vycestování a zapojení se do společnosti v jiné zemi, kde fungují jiné zvyky, jiné vtipy, jiné všechno, se v hlavě přepne spousta věcí. Zjistíte, že je ve výsledku opravdu úplně jedno, kdo má jakou barvu pleti, jaké má nebo nemá náboženské vyznání, a nebo co jí na Vánoce. Uvědomíte si, že jsme všichni prostě jenom lidi, dýcháme stejný vzduch a všichni jsme viděli všechny série Přátel, několikrát.

Nejdůležitější na tom je, že se každý naučí přijmout názory dalších lidí, zvykne si, že každý má svou vlastní pravdu a je mnohem užitečnější přijmout fakt, že je to v pořádku, než se snažit někoho přesvědčit o té své.

3. Opravdu se osamostatníte

Když opouštíte svou bublinu nazvanou domov, kde máte podporu rodiny a kamarádů, navaříno od maminky a zdravotní pojištění je pro vás jen pojem a modrá kartička v peněžence, nejde to jinak než vystoupit ze své komfortní zóny. Najednou si musíte zjistit jak se dostat z letiště do ubytování. Možná si to ubytování musíte ještě najít a možná je to všechno v cizím jazyce, který ještě tak dobře neumíte. Možná vám nefunguje česká simkarta, protože jste nezavolali do outůčka a neaktivovali si zahraniční režim. A možná vám banka hned v první hodině zablokovala kartu, protože se vyskytla „neobvyklá aktivita”. Snadno se říká, „zachovej chladnou hlavu, to bude dobrý“, ale hůř se to poslouchá, když nic nejde podle plánů. Ve výsledku je ale to nejhorší, co se může stát, že požádáte někoho na ulici, jestli byste si od nich nemohli zavolat nebo jestli by vám neukázali cestu do nejbližší kavárny, ať můžete sednout na wifi a poradit se s Googlem.

Dále po vás chtějí, ať si zařídíte daňové/identifikační číslo, aby o vás měli na úřadech záznam. Musíte si zařídit novou kreditní kartu v bance, nové pojištění, ale co když jste se v ČR z pojištění neodhlásili nebo to za vás v nové zemi odvádí zaměstnavatel? Co když jste v nové zemi týden a ještě nemáte práci a zaměstnavatele? Samotný začátek školy je na tom všem asi nejjednoduší, protože je tam dalších 100 lidí, kteří jsou na tom stejně. 

Najednou je o měsíc později, nějakým způsobem jste všechno zařídili. Máte práci, úspěšně studujete, všemu rozumíte, nebojíte se si zlomit ruku, protože MÁTE pojištění a jste na to všechno náležitě pyšní. Výhodou také je, že máte na své straně tým Scandinavian study, jehož členové si vším v několika zemích prošli a rádi vám poradí.

Pokud ale například potřebujete k zubaři na vytažení moudráků, investujte do letenky domů, protože vás to i tak vyjde o polovinu levněji než kdekoliv jinde v Evropě, Americe, Kanadě, Austrálii,…

4. Všechno je nové!

Noví lidé, nové jídlo, nové podnebí (to není tedy vždy výhra, věděli jste, že v Dánsku prší 280 dní v roce?!), nový jazyk, nové všechno. Najednou fungujete v cizím jazyce, nebo ve dvou, a po chvíli zjistíte, že už to jde úplně automaticky, samo a mozek vás po celém dni přestává bolet. Velkou výhodou je také jiný způsob školství, než na který jsme zvyklí. Ne každému vyhovuje právě ten český a to je v pořádku.

Spousta lidí i statistik se shodne, že severský školní systém je naší budoucností a pomalu si ho adaptuje spousta západních i východních zemí. Převahuje praxe nad teorií, klade se důraz na reálné případy a předávání zkušeností z daného oboru, na týmovou práci a psaní projektů. Celkově se tráví méně času v lavicích, posloucháním přednášek a zapisováním si poznámek. Více času trávíme přemýšlením, propojováním vědomostí a samotným děláním toho, co se vlastně učíme. Nejraději na tom všem ale mám nové lidi. Není to paráda mít eventuelně kamarády po celém světě a už nikdy nemuset platit za hotel? Nemluvě o tom, že máte šanci tyto země poznat z pohledu místního člověka, vyhnout se tak pastem na turisty a získat úplně jinou zkušenost než ostatní.  Štěpán k tomu má sám co říct v článku, který sepsal o cestování díky spolužákům v Dánsku.

5. Zkrášlíte životopis

Studium v zahraničí = samostatnost, přizpůsobivost, schopnost práce s různými typy lidí, out of the box myšlení… A mnoho dalších důležitých vlastností vyskočí v hlavě komukoliv, kdo váš životopis bude číst. Vycestovat za studiem do zahraničí dnes opravdu není nic těžkého, ale přesto je těch Čechů za hranicemi podle statistik skoro nejméně (z EU).

Zároveň je ale vysoká poptávka po zaměstnancích mluvících cizími jazyky a se zkušenostmi ze zahraničí. Není se čemu divit, 80% české ekonomiky je tvořeno exportem do zahraničí – se zahraničím je třeba efektivně komunikovat a vědět, jak to tam chodí. Česká republika je také 7. v Evropě s největším počtem zahraničních investorů/zahraničních firem na území ČR. A protože když jste studovali v zahraničí, anglicky (francouzsky, německy, rusky, španělsky, čínsky,…) díky tomu perlíte a máte všechny výše zmíněné vlastnosti. Pak je vysoká pravděpodobnost toho, že v očích potencionálního zaměstnavatele vás právě tato zkušenost odliší od ostatních.

Studium v zahraničí je jednou z možností, jak ten náš svět dobře poznat. Myslím, že mluvím za všechny ze Scandi týmu, když napíši, že toho nikdo z nás ani trošku nelituje. Přesto je fajn se občas do té naší rodné zemičky vrátit, vyjíst rodičům ledničku, povyprávět zážitky (i když už je stejně všichni vědí z Instagramu), poslechnout si pár těch „Ty se máš”, a naplánovat další cestu.

P.S.: V Dánsku a Švédsku se školné neplatí a je pár dalších zemí mimo ČR, kde vás školné nezruinuje. Rádi vám o tom povíme více, stačí se nám ozvat :-).

Aneta: Myslím, že Dánové by nám mohli jít ve spoustě věcech příkladem, ale v tomto článku rozhodně nebudu házet špínu na Českou republiku. Od Dánů jsem se totiž především naučila nenadávat na svou zemi.

Když začnete žít v jiné zemi, ze začátku vám spousta věcí připadá lepší, než jak je znáte z domova. Postupně z vás nadšení z většiny těchto úžasností opadá, ale jsou i takové, které zkrátka lepšími zůstanou.

Hrdost

Když jsem před pár lety v létě vyjela poprvé na kole na periferie Aalborgu, divila jsem se, proč je na každé druhé zahradě vyvěšen dánský prapor. Jak jsem později pochopila, Dánové hrdost ke své vlasti projevují mimojiné i tím, že tzv. Dannebrog (dánskou vlajku) vyvěšují kde jen to jde. Pro ně je zcela normální zapíchat si malé dánské vlaječky do narozeninového dortu, udělat s nimi výzdobu na Vánoce po celé škole a tak podobně. Tohle by se v ČR myslím opravdu nestalo… Dánové jsou na svou zemi a historii opravdu hrdí.

Neříkám, že si nikdy nepostěžují na politiku, ale najděte mi Dána, který nemá dánskou královnu Margrethe II v oblibě…

Ochota

To, proč se v Dánsku cítím opravdu dobře, je fakt, že jsou na sebe lidé o mnoho příjemnější. Jasně, všude narazíte na nevrlé lidi, ale takové zážitky bych za těch pár let spočítala na prstech jedné ruky. V bance, na poště, u doktora, v restauraci… vlastně kdekoliv vás po většinou vítají s úsměvem. Je vidět, že svou práci nedělají “za trest” a rozhodně si nepřipadáte, že byste snad někoho svým příchodem otravovali. V Dánsku platí naše oblíbené české přísloví “náš zákazník, náš pán”. A to platí i v elektronické komunikaci – z odpovědí na emaily září ochota a pohoda a v úvodu zprávy vás většinou čeká pozdrav “Hej Aneta” a né “Dear Madame”.

Angličtina

Pro Dány je také zcela automatické používat angličtinu a to právě i na výše zmíněných místech. Dlouho jsem se snažila se na úvod konverzace slušně zeptat “Sorry, do you speak English?”, ale zjistila jsem, že to je naprosto zbytečné a že pak na mě spíš koukají jako na blázna :). V Dánsku vás nepřekvapí, že si s vámi na zastávce chce povídat 80 letá paní a když zjistí, že neumíte dánsky, tak přepne do angličtiny, jako by to pro ní bylo naprosto normální – ono totiž je. Angličtina je pro Dány mnohem více automatická, než pro Čechy, ale není se čemu divit. Děti se angličtinu učí už odmalička a to například jen tím, že se koukají na pohádky v angličtině. Většina pořadů v televizi není dabovaná, ale v originálním (převážně anglickém) znění s titulky.

Životní styl

Dánové dělají spoustu věcí pro to, aby si udrželi zdravý životní styl. A tím myslím zdraví, jak fyzické, tak psychické. Není žádnou novinkou, že kolo je zde běžným dopravním prostředkem – a to platí nejen pro studenty. Na kole potkáte jak slečnu v šatech a podpatcích, či taťku v košili. Ten veze nejdříve své děti do školy v přívěsu na kola a pak sám jede do práce. Taky tu potkáte za den nesčetné množství lidí, kteří si jdou zaběhat či jsou zrovna na cestě do fitka, (Mimochodem členství ve fitku v Dánsku se pohybuje už od 350kč za měsíc). Jakožto nekuřák také neskutečně oceňuji zákaz kouření v restauračních zařízeních – podle výzkumu OECD je kuřáků v Dánsku pouhých 10%. V obchodech zase frčí bio a organické výrobky – tuto variantu najdete skoro u každého produktu, především ale u ovoce a zeleniny.

Dánská společnost se také vyznačuje dobrou rovnováhou mezi pracovním a soukromým životem, nebo-li work/life balance. Flexibilní pracovní podmínky mimo jiné umožňují, aby se člověk mohl dostatečně věnovat svým zájmům, ať už jde o rodinu či volnočasové aktivity. Možná také díky tomu jsou v práci spokojenější, protože tento balanc jim pomáhá být se svou prací spokojen a nestresovat se tolik. Work-life balance ale zahrnuje více faktorů, přečtěte si o tom více ZDE.  Skvěle se dá vnímat tuto rovnováhu také v typicky dánském pojmu Hygge, o kterém máme napsaný článek, tak se na něj mrkněte TADY.

Na závěr malá perlička, kterou studenti jistě ocení – ve školách, ale i v různých firmách často funguje tzv. Friday bar – není výjimkou dát si se spolužáky či kolegy v pátek po práci pivečko přímo na pracovní/školní půdě. 🙂

Pro Scandi,

Aneta Petržilková

Sabina: V listopadu předchozího roku mému oboru na škole UCN – Top Up Digital Concept Development a dalším dvou oborům, což byl AP Marketing management a AP Design, Technology and Business byl nabídnut study trip. Ten se konal v Číně, přesněji v Shanghaji, na dva celé týdny v dubnu. 

Účel výletu?

Tento study trip byl zaměřen na Internatinal Design & Chinese Business. Měli jsme spolupracovat s čínskými studenty z Shanghai Jian Qiao University a se studenty, kteří byli taktéž na studijním výletu z jiných zemí Asie. Projekt, na kterém jsme pracovali byl zaměřen na dánskou firmu Carl Hansen & Son A/S. Tam jsme měli společně spolupracovat se studenty jiných oborů a vymyslet strategii jak by se Carl Hansen & Son A/S uchytil na už tak obrovském čínském trhu.

Kapacita byla 25 studentů a program stál 2000kr, ale UCN platilo 1000kr jako příspěvek na nás. Můžu ze srdce říct, že celý výlet byl naprosto nezapomenutelným zážitkem. Nečekala jsem, že bych mohla být z toho tak nadšená, jelikož jet do Číny nikdy nebyl můj sen, ale jak program skončil, nikomu z nás se zpátky domů nechtělo.

Moje dojmy

Poznávání čínské kultury, jídla a nátury bylo naprosto odlišné od cele Evropy. Lidé na ulicích se s námi fotili, byli velice přátelští a ochutnali jsme všelijaká místní jídla, která bychom nikdy neměli odvahu zkusit doma. Poznali jsme plno úžasných lidí a osobností a přednášky nám dávali na Shanghai Jian Qiao University ti nejvíce cenění profesoři. A dokonce jsme měli i jednu přednášku, kterou nám dál samotný Sean Hargreaves, který pracuje na vizuálních efektech těch nejznámějších filmů jako Jurský Park, Start Trek, Godzilla, The Fifth Element a mnoho dalších v PIXARU!

Kdybych měla něco vyčíst, tak by to bylo to, že udělat zároveň celý školní projekt během dvou týdnů bylo velice náročné. Když vezmu v potaz, že připojení k internetu bylo nemožné a stále jsme chodili po městě a objevovali neznámé. Taktéž místní turecké záchody nás dost nepříjemně překvapily. 😀

Navíc co jsme se vrátili zpátky do reality na UCN, jsme měli menší problémy s navázáním na studium a s dosažením learning goals za semestr, ale s tím se musí počítat. Nicméně jsem celkově nesmírně ráda, že jsem se rozhodla programu zúčastnit, protože taková příležitost se naskytne pouze jednou za život. Veškeré překážky co se nám naskytly, byly v porovnání se zážitkem zanedbatelné. Škoda jen, že jsme nemohli zůstat déle.

Pro Scandi,

Sabina Vilímová

Studovat na vysoké škole má spoustu výhod. Člověk ještě nemá větší povinnosti, je odpovědný sám za sebe, ale zároveň už si může užívat dospělosti.

Většina studentů vnímá určitě pozitivně, že se po odstěhování od rodičů může svévolně rozhodovat o mnoha věcech (konec otázkám typu: „Kde jsi byl, s kým, proč a co jste dělali?“). A pokud bude student i pracovat, tak je finanční nezávislost také hodně osvobozující. 

Jak ale anglický idom praví, nic není jen rainbows and butterflies…

SU Grant

Ano, dánská realita je taková, že pokud student pracuje minimálně 11 hodin týdně, tak ke svému platu dostane každý měsíc takzvaný SU grant. Tento grant je zhruba 15 000 Kč čistého měsíčně a spolu s výplatou z brigády se měsíční příjem přehoupne přes 30 000 Kč.

Není tedy výjimkou, že studenti během studia jezdí na výlety do celého světa, finančně se o sebe dokáží postarat, dokáží ušetřit a ještě během toho studují.

Získání SU grantu ale není automatické a musí se splnit určité podmínky – viz. odkaz výše.

Školní systém

Běžného českého studenta obvykle zláká dánský školní systém tím, že je více neformální a soutředí se na znalosti, které jsou v praxi využitelné. Školy nepožadují, aby se studenti učili definice či vzorce nazpaměť (v čase mých studií na Business Academy Aarhus se dávaly dokonce mínusové body, když student zpaměti přednesl definici a nebyl ji schopný použít. – To se víc vyplatilo mlčet). Může to znít jako rajská hudba, protože mnoho lidí si pod tím představí, že občas přijde do školy a má splněno. Opak je ale pravdou.

Důležitější než to, na co se školy v Dánsku nezaměřují, je to, na co se zaměřují. Důraz se klade na schopnost porozumění a interpretaci látky. Jako umět uvést z hlavy praktické příklady, práce s psaným textem, kreativitu a inovaci a v neposlední řadě schopnost dávat témata do souvislostí mezi sebou.
Všechny tyto aspekty vyžadují praxi a postupné učení. Některé školy v ČR mají ale problém tohle své studenty naučit – příkladem budiž slabé výsledky studentů u státních maturit. Díky tomu může být pro čerstvé absolventy českých středních škol začátek studia v Dánsku náročný a matoucí.

Jak probíhaly začátky u mě?

I já jsem měl ze začátku s projekty na Business Academy Aarhus trochu problém. – Výsledky nebyly takové, jak bych čekal i když jsem se pravidelně připravoval a denně četl desítky stran učebnic.

Jako velkou výhodu jsem ale bral to, že se třetina naší třídy skládala z Dánů. Ti tou dobou už měli řadu projektů za sebou ze středních a věděli, co se od nás očekává. Vždy když se tak formovaly týmy na pravidelné projekty, snažil jsem se zapojit do skupiny, kde byl alespoň jeden Dán. Během pár měsíců jsem tak zjistil jak na to a práce byla o dost snazší. 🙂

Studium v zahraničí může být náročné už jen díky tomu, že výuka probíhá v cizím jazyce. Je potřeba vynaložit extra usilí, které by doma v Česku normálně odpadlo. Pokud se vám to ale podaří, bude váš studentský život a jeho pozitiva ještě pestřejší. Naučíte se něco využitelného a ani samotná zkoušková období už nebudou tak útrpná. Koneckonců program na BAAA jsem končil s jedničkou. (Což je v Dánsku známka 12) 🙂

Pro Scandi,

Štěpán Procházka