Učitelé se v Dánsku mají velice dobře a kariéra v pedagogice je zde prestižní záležitostí, podobně, jako tomu v jiných zemích může být u medicíny nebo práva. Nemá to být plán B a nejdůležitějším faktorem v přijímacím procesu na pedagogické obory je zájem o obor. Je jen jediná škola v celé zemi, která nabízí bakalářský obor International Teaching v angličtině, škola Absalon v městečku Vordingborg nedaleko Kodaně, a my jsme vyzpovídali Aničku, která s ním má osobní zkušenost.

Věříme, že Anička může inspirovat vás, které zajímá budoucnost v učitelství v mezinárodním kontextu a možná váháte, zda je Dánsko tím pravým místem k rozjezdu…

Proč jsi se rozhodla pro studium v Dánsku a jak se ti tam líbí?

Poslední 2 roky střední školy studovala v Anglii a po návratu jsem nejen měla spoustu problémů s uznáním maturity z Anglie, ale obecně mi český školský systém přestal vyhovovat, rozhodla jsem se tedy pátrat po jiných možnostech. Pro studium v Dánsku jsem se rozhodla proto, že máme možnost vyjet na několik praxí do zahraničí a i titul je uznáván mezinárodně. Výhodou je také to, že je studium v Dánsku zdarma. Pracujícím zahraničním studentům se tu za to, že studují a při tom i pracují dokonce platí. Dále se mi líbilo, že nemusím život na vysoké trávit v knihách, a místo toho se učím, jak vědomosti a teorie využít v reálném životě. 

Proč obor International Teaching? Máš představu o plánech do budoucna?

Původně jsem chtěla studovat psychologii. V Česku jsem se ale na žádnou vysokou nedostala, a tak jsem rok studovala na pedagogické vyšší odborné škole, kde jsem zjistila, že by se mi vlastně učitelství líbilo. Jak jsem již řekla, český školský systém se mi ale nelíbí a učit bych tam nechtěla. Když jsem našla obor International Teaching Education, hodně mě nadchlo, že s tímto titulem bych mohla učit víceméně všude. Otevře mi to dveře.

Plány do budoucna zatím moc nemám, jen vím, že se v blízké budoucnosti zpět do Česka nechystám. Byl by to velký krok zpět. Nevím, jestli zůstanu v Dánsku, nebo jestli pojedu někam jinam. Myslím, že na to mám ještě dost času, a že s tímto vzděláním najdu práci vždycky.

Spoustu lidí napadne, že na “peďák” se chodí jen když nevíš, co jiného – pozoruješ v tomto v Dánsku jiný přístup?

Určitě jo. V naší škole je jedna mezinárodní třída, a pak další čtyři třídy, kam chodí Dánové a jsou rozděleny podle předmětů (jako matika, jazyky….). V těchto třídách je půlka studentů mladých lidí, kteří opravdu chtějí učit, a tu druhou půlku tvoří starší studenti, kteří zjistili, že je nebaví to, co dělali a začali znovu. Shrnula bych to tak, že všichni, co jsem tu zatím potkala, opravdu chtějí učiteli být.

Co spolužáci? Bylo náročné skamarádit se s lidmi z cizích zemí a ještě ke všemu fungovat převážně v angličtině? Jaké je národnostní složení tvé třídy?

Spolužáci jsou skvělí. Nebylo vůbec těžké se tu skamarádit. První týden v září jsme měli tzv. Introweek. První den jsem byla opravdu hodně nervózní, že si tu nikoho nenajdu. Když jsem ten den ale odcházela, věděla jsem, že už teď mám spoustu kamarádů. Myslím, že to je tím, že nikdo z nás není Dán, všichni jsme daleko od domova, a tím pádem jsme všichni na stejné lodi. A to nás hodně spojuje. Všem se nám stýská, a tak potřebujeme někoho k sobě. A kdo vám víc rozumí než člověk ve stejné situaci? 🙂

Ve třídě jsme dvě Češky a máme jen jednu Dánku, která ale žila skoro celý život v Americe, a tak se za Dánku ani sama neoznačuje. Potom máme dvě polo-Dánky, které ale žily celý život jinde. Ale máme spoustu Španělů, tři lidi z Rumunska, po dvou ze Slovenska, z Nepálu, z Indie, z Polska a z Bulharska. No a pak také máme spolužačku z Nového Zélandu, z Irska nebo z Maroka.

Měla jsi díky předešlému studiu v Anglii náskok v přizpůsobení se studiu v angličtině oproti spolužákům a nebo jste víceméně vyrovaní?

Rozhodně mám to plus, že už vím, co mi vyhovuje. Také umím psát academic papers a znám hodně anglických pojmů k tématu. Z toho má drtivá většina třídy velké obavy. Jinak asi moc rozdílů není.

Vzdělávací systém v Dánsku má skvělou reputaci – je něco, co už můžeš říct, že ti vyhovuje a něco, co naopak ne?

Vyhovuje mi, že se od samého začátku učíme, jak teorie aplikovat. Zatímco v Česku to funguje spíš tak, že teorie znáte, ale nevíte, jak je použít. Nemusíme sedět hodiny v knížkách, to je taky super.

Jediné, s čím mám zatím trošku problém, je přizpůsobení se study groups. Vzhledem k tomu, že nikdo z naší třídy na to není zvyklý a moc zatím nevíme, jak to funguje, je to někdy trochu boj. Na druhou stranu je to ale super v tom, že máme spoustu různých názorů a perspektiv.

Jak vypadá tvůj typický týden ve škole?

V naší škole to je tak, že první blok je od 8:30 to 11:45 a druhý blok od 12:30 do 15:45. Většinou ale začínáme v 8:45 a končíme kolem 15:30, podle učitelů. Zhruba každých 45 minut máme 15 minutovou přestávku. V pondělí máme ranní blok a odpoledne academic workshop, v úterý praxe v místních základních školách, ve středu a ve čtvrtek jsme ve škole celý den a pátek jen dopoledne. Někdy je to docela náročné a jsem opravdu unavená, ale jinak mi to opravdu vyhovuje.

Jaké máš předměty a je nějaký, co patří mezi tvé nejoblíbenější?

V tomto semestru máme předměty: pupils learning; general education; Danish language; English; a general teaching competence. Asi nejvíc se mi líbí pupils learning, protože je tam toho hodně z psychologie. Ale nejzajímavější je pro mě ale asi angličtina, protože tu budu jako mezinárodní učitel potřebovat nejvíc a učíme se toho opravdu hodně o tom, jak angličtinu učit.

Je něco, na co se v rámci studia do budoucna těšíš? 

Hodně se těším na Teaching Experience (TE) v zahraničí. Můžeme jet prakticky kamkoliv, ale pokud se vydáme do některé z evropských zemí, dostaneme příspěvek od Erasmu. Od školy je určeno, že TE musím mít minimálně 6 týdnů, ale abych měla nárok na Erasmus, musím odjet na 3 měsíce. Na první Teaching Experience bych asi chtěla na Island. A na to se opravdu hooodně těším.

Žiješ v poměrně malém městě – jak se ti tam líbí? 

Vordingborg miluju! Je to tady skvělé v tom, že je to malé a klidné město, ale zároveň je tu úplně všechno. Spousta obchodů, kaváren, posiloven i kino. Zároveň je super to, že do Kodaně to trvá vlakem hodinu a vlaky jezdí přímo od školy každou chvíli. Co se týče koníčků, tak ve škole je spoustu klubů, ke kterým se kdokoliv může připojit a já osobně zatím využívám jen školní gym.

Bydlení – shánění bydlení v této lokalitě je jako adrenalinový sport a ani tebe to neprovázelo bez nervů. Jak tedy bydlíš? 

Adrenalinový sport – to jsi vystihla naprosto přesně. Až do dne před odjezdem jsem ani nevěděla, kde budu bydlet. Nakonec to ale dopadlo, jak nejlépe mohlo. Bydlím na hlavní ulici, přímo u Goose Tower, asi 10 minut chůze do školy. Bydlím v ohromném sdíleném bytě s dalšími třemi lidmi – současně s jednou Češkou, jedním Čechem a jedním Dáno-Američanem. A je to opravdu skvělý. Vzhledem k tomu, že mě do Dánska vezli naši autem (což mimochodem opravdu doporučuji), tak jsme všechen nábytek – postel, židli, křeslo a šuplíky – vezli z Česka. Všem, co se na vysokou do Dánska chystají doporučuji se zapsat na všechny čekací listiny co nejdřív, i když ještě neví, jestli opravdu pojedou.

V Dánsku, nebo minimálně tady, to totiž je tak, že pokud odpovíš na inzerát v AJ, většinou si to inzerce jen přečte a neodpoví. Ale žádný strach, bydlení na začátek každý najde. Buď Airbnb, nebo u někoho doma.

Spousta studentů může mít obavy ze shánění práce – Jak jsi se do toho pustila ty a není problém, že zatím nemluvíš dánsky?

Práci mám, a ano, měla jsem opravdu velký strach, že si žádnou nenajdu. Hned druhý týden školy jsem vytiskla CVčka a obešla celou ulici. Doslova všude jsem jedno nebo dvě nechala. Tohle jsem udělala v pondělí, a v pátek mi volal majitel kavárny, která je přes ulici od našeho bytu, že můžu přijít. A tak tam teď pracuji a už mám i po první výplatě. S dánštinou problém není vůbec. Můj boss mi vždycky řekne objednávku dánsky a když nerozumím, tak anglicky. Když beru objednávky, zeptám se, jestli nevadí, že budu mluvit anglicky. Zatím jsem neměla jediný problém, protože v Dánsku mluví anglicky opravdu všichni.

Dánštinu se ale učíš – jak ti to jde? 

Dánštinu máme jako předmět ve škole jednou týdně. No, je to zajímavé. Super je, že spousta slov je podobná němčině a angličtině. Řekla bych, že nejtěžší je výslovnost. Každé písmeno se totiž čtě jinak v různých případech. Ale docela rozumím, takže když chytnu jedno slovo, dokážu nějak odvodit, o co se jedná. Spousta Dánů nám řekla, že si myslí, že po roce dánštiny budeme mluvit docela obstojně. Kluci z práce si ze mě dělají legraci, že tenhle potato language jsem dostala za trest. Haha.

Jak zvládáš skloubit školu, práci, dánštinu a další aktivity dohromady?

Zatím toho do školy naštěstí nemusím dělat tolik, že by mi z toho šla hlava kolem. Do práce chodím třikrát týdně, od 18:00 do 22:00 a to taky není tak hrozné. Jediné, kdy si připadám, že se zblázním, je, když pracuji ve středu po dánštině, nebo ve čtvrtek po angličtině. Jinak je to ale celkem v klidu. To musím zaklepat.

Čekají tě v blízké době nějaké zkoušky? A jak se těšíš na vánoční prázdniny?

Zatím mě čeká jen jedna zkouška, nyní na podzim a je to víceméně jen o napsání malého projektu v angličtině. Další zkoušky nás čekají až na konci druhého semestru a bude to většinou formou psané seminární práce a ústní obhajoby s prezentací. Mám z toho lehké obavy, ale to asi kvůli tomu, že je to jinak než jsem byla do teď zvyklá z Česka a bude to poprvé.

Vánoční prázdniny moc dlouhé nebudou – poslední den školy máme 21.12. a 6.1. už musíme být zpět. Já jedu kvůli práci domů až 23.12. a vracím se 5.1., opět kvůli práci.

Je něco, co jsi musela díky této zkušenosti překonat? Pozoruješ nějaké změny na tom, jak se k věcem stavíš, jak se chováš a jak přemýšlíš?

Začala jsem se víc starat sama o sebe. Jsem hodně empatický a starostlivý člověk a vždycky jsem se víc snažila pomoct ostatním, než abych se starala sama o sebe – i když jsem měla svých problémů dost. To se docela změnilo a naučila jsem se říkat NE.

Jinak každý den překonávám stýskání po rodině. Někdy bych si nejraději koupila letenku a jela na pár dní domů. Jinak ale musím říct, že jsem opravdu spokojená. Každý den nebo obden si zavolám s mamkou nebo se ségrou. Jednou za pár dní s kamarádkami nebo s babičkami. A je zase dobře. Čas tu utíká opravdu rychle.

Jaký je ten nejlepší nebo nejpřekvapivější zážitek, který zatím z Dánska máš?

Nejvíc mě asi překvapuje to, jak jsou Dánové hodní a ochotní pomoct. Doposud nejkrásnější zážitek je ten, že když jsme jely s kamarádkami do Kodaně, já si uvědomila, že to jsou opravdu holky, na který se můžu spolehnout a se kterými tu pro sebe jsme ať se děje cokoliv. Myslím si ale, že ty nejkrásnější chvíle teprve přijdou.

Co bys vzkázala váhajícícím zájemcům o studium v Dánsku a obecně o život v zahraničí?

JDĚTE DO TOHO. Zkusit se má všechno. Kdyby vám to tu nevyhovovalo, kdykoliv můžete odjet zpátky domů. Já sama jsem se rozhodla až v květnu, kdy už bylo po oficiálním termínu ukončení podávání přihlášek a jsem za to moc ráda. Tím pádem jsem ani neměla čas o tom přemýšlet. Myslím, že pokud nad tím začnete je malinko uvažovat, je to znamení, že byste do toho měli jít. Není lepší zkušenost než vyjet za hranice.

Celý Scandi tým děkuje za super rozhovor!

Neváhejte kouknout na Aničky Instagram a sledovat, jak se jí žije a studuje v Dánsku. Myslíš, že je studium v zahraničí nebo i tento konkrétní obor to pravé pro tebe? Spoj se s námi a prodiskutujeme tvé možnosti.

Inženýři všech typů se v dnešní době určitě neztratí a všichni, co se vidíte ve světě robotiky, elektrotechniky a strojírenství, určitě čtěte dál.

Naše konzultantka Káťa se nedávno vrátila z výletu po Dánsku, kde navštívila školu University of Southern Denmark (SDU) v přímořském městečku Sønderborg, které leží nedaleko Německa a můžeme ho považovat za dánské Sillicon Valley. Škola nabízí nesčetně oborů a má několik kampusů po celé zemi, ale tento konkrétní se na dánskou mapu univerzit zapsal právě se svou širokou nabídkou engineering oborů (bakalářských i magisterských), a o těch se tu rozepíšeme.

Proč SDU?

„Kdybych se bývala chtěla stát inženýrkou, šla bych sem a popravdě jsem to začala zvažovat i teď,“ řekla Kačka hned po příjezdu zpátky do Prahy. SDU je ideální univerzitou v Dánsku, pokud plánuješ budoucnost v technickém směru. Kačku mezi spolužáky nepotkáš, protože matematiku už asi nikdy nedožene, ale za dva dny na SDU nasbírala spoustu informací i dojmů, které zaujmou každého vážného zájemce o studium v zahraničí.

1) Mezinárodní prostředí – 75% studentů je mezinárodních z více než 50 národností. Hlavním jazykem celého kampusu je angličtina (a to je na univerzitách ojedinělé). Všichni mají ale zároveň šanci navštěvovat kurzy dánštiny zdarma přímo na kampusu školy a plně se tak začlenit do dánské společnosti.

2) Špičková výbava – zázemí všech oborů je jen to nejlepší, co si studenti mohou přát. 3D tiskárny jsou například – jak jinak než – od Průša Design. Místní společnosti (například Danfoss, jedna z největších dánských společností) silně investují do výbavy této školy, protože velká část absolventů u nich začíná svůj pracovní život – je v jejich vlastním zájmu, aby se naučili pracovat s nejmodernější technologií, kterou pak budou používat v praxi. Po vkročení do školy je ihned poznat, že tady se na ničem nešetří.

3) Neformální přístup – učitele nerozeznáš od kamarádů, jen s tím rozdílem, že jsou to profíci z oboru. Pár učitelů si na SDU prošlo od bakaláře až po doktorát – očividně se odtamtud absolventům zkrátka nechce. Přístup do školy mají všichni 24/7 a využívat (toho bezpečného i bez dozoru) vybavení mohou studenti kdykoliv potřebují. Výhled ze školy je také nejlepší v okolí, takže je to skvělé místo k vysedávání s kafíčkem a klábosením.

4) Praktická výuka – neustálá práce na projektech, skupinová práce, partnerství s místními společnostmi, kolaborace se studenty jiných oborů,… V praxi všechno souvisí se vším a žádný inženýr nepracuje v realitě sám. Tak se k tomu přistupuje i ve škole a je to prioritou číslo 1.

5) Pracovní příležitosti – v této lokalitě (nebo poblíž) sídlí několik mezinárodních firem, kde mají absolventi místo téměř jisté. Například Danfoss, Linak, Lego nebo Universal Robots zaplňují pozice nejraději absolventy SDU a není vyloučené získat brigádu v oboru ještě při studiu. Při vybraných oborech škola nabízí také garanci pracovního místa na minimálně šest měsíců v partnerské firmě ihned po dokončení studia s nástupním platem 5000 EUR/měsíc. To není na rozjezd vůbec špatné!

6) Příjemné prostředí – město nabízí všechno, co by tě mohlo zajímat. Nejlépe se tu ale jednoznačně mají sportovci a nadšenci do moderní technologie. Město je obklopené mořem a zelení, příležitostí pro studentské brigády je dostatek pro všechny a dostupnost z Česka je fantastická. Sønderborg má dokonce vlastní letiště, které má spojku jen na Kodaň a slouží právě hlavně pro studenty SDU a zaměstnance firem sídlících v okolí – ano, vyplatí se to. Pro ty, co cestují vlakem je dobrá zpráva to, že nádraží leží hned u školy a tak ze třídy do vlaku to zabere cca 5 minut.

7) Podnikatelské prostředí – SDU je jedičkou v Dánsku, když přijde na počet úspěšných start-upů založených studenty během studia. Prostory školy i poradenství učitelů umožňují studentům založit vlastní firmy a pracovat na jejich vývoji ještě během studia. Podnikatelský duch se tady velice cení!

Co studovat?

Electronics (návrh a vývoj elektronických nástrojů a výbavy do vozidel, industriálních systémů, kontrolních systémů v energetice a automatizaci)

Mechanical Engineering (vývoj produktů všech druhů – obalové materiály pro elektroniku, robotiku, automobily)

Mechatronics (kombinace inženýrství, elektrotechnologie, software – 33%/ 33%/ 33% – od mobilních telefonů přes digitální fotoaparáty po automobily)

Engineering, Innovation, and Business (od každého něco – 33%/33%/33% – vývoj chytrých produktů, produkční procesy a praktická aplikace, projektový management)

Seznam dostupných bakalářských i magisterských oborů v inženýrství a technologíích v (nejen) Dánsku najdeš i s odkazy zde.

BEng vs BSc?

Na bakalářské úrovni je každý obor možné studovat ve dvou odlišných strukturách:

BEng = 3,5 roku (včetně 1 semestru stáže)

Po 3,5 letech jsou z absolventů zkušení inženýři a díky stáži jsou připraveni na pracovní život. Zároveň mají možnost kdykoliv nastoupit na magisterské studium v návazném oboru. Bakalářské studium skončí v lednu a škola nabízí garanci prvního zaměstnání v Dánsku na min. 6 měsíců (ideální na vyplnění doby v případě zájmu o nástup na magisterské studium v září toho roku). Těch šest měsíců se ale může prodloužit na dlouhé roky. 🙂

BSc = 3 roky (bez stáže)

Bakalářské studium bude ukončené po třech letech v červnu, je tedy ideální na nástup na magisterské studium ihned po létě, v září. Tento obor nenabízí stáž, studenti tedy nemají možnost vyzkoušet co se naučili v až takové praxi (ve firmě) jako v případě BEng, během studia se ale stále účastní skupinových prací a praktické výuky společně se studenty z BEng. Výuka obou oborů probíhá první dva roky naprosto identicky a společně. Na magisterské studiu už stáž čeká každého.

V obou případech je možné využít také možnosti výměnného pobytu Erasmus+ na partnerské univerzitě v zahraničí (minimáně v EU, Asii, USA).

Matěj, student bakalářského oboru Engineering in Biotechnology na dánské vysoké škole Absalon University College, nás nechal nahlédnout do svého života v malém městě Kalundborg, nedaleko Kodaně. Absalon je jen jednou ze dvou škol v Dánsku, které nabízí tento typ oboru na bakalářské úrovni v angličtině a velkou výhodou v tomto případě je lokalita. Mezinárodní farmaceutická firma Novo Nordisk sídlí hned vedle, a tak už během prvního ročníku studenti získávají brigádu v oboru, včetně Matěje.

Proč jsi se pro tento obor rozhodl? 

Na střední škole mě moc nebavily humanitní obory, tak jsem se vydal cestou přes chemii a biologii, jelikož jsem v chemii viděl budoucnost. Na gymnáziu jsem měl obecné vzdělání, tak jsem se mohl rozhodnout, jakou cestou se vydat. Posledních pár let
střední školy jsem se chtěl dostat na studia do zahraničí, což se splnilo díky vynaloženému úsilí a pomoci lidí okolo mě.

Jak probíhá výuka – jak vypadá tvůj typický týden ve škole?

Na rozdíl od české vysoké školy, kde je typické si dát předměty na určité dny a mít nějaké volné, my máme pevný rozvrh každý den. Začínáme většinou od 9:00 hodin od rána a máme do 15:00. Většina semestrů se skládá z teoretických okruhů a pak povinných praktických projektů a laboratorních prací ve skupinách. Ve škole máme také skvělé přátelské prostředí a super vztah s učiteli.

Zkoušky jsou buď formou písemného testu anebo ústního přezkoušení a prezentace projektu. Na zkoušku si s sebou můžeme vzít co chceme, což by podle mě mělo být v každém školském systému. V praxi pak není důležité, že neznáme vše nazpaměť, ale že víme, kde a jak najít co potřebujeme a umíme si pomoct v každé situaci.

Spoustu lidí napadne, že to musí být velice náročný obor, pokud nemají s oborem
předchozí zkušenosti (kromě SŠ chemie a biologie), navíc v cizím jazyce – co myslíš ty?

Náročný obor to je, ale ne kvůli angličtině. Po dvou měsících bydlení v cizí zemi, kde je sice hlavní jazyk dánština, ale všichni umí dobře anglicky, si člověk hodně rychle zvykne, a to i na odborné termíny a mluvení s učiteli. Důležité je mít základy ze střední školy z matematiky, chemie a biologie. Ale mám ve třídě i spolužáky, kteří třeba chemii moc neměli a zkoušky také v
pohodě zvládli.

Co spolužáci? Bylo náročné skamarádit se s lidmi z cizích zemí a ještě v cizím jazyce?

Hned co jsem přišel do Dánska, hned jsem se seznámil a začal bavit se spolužáky. Angličtina určitě nebyla překážkou. Jelikož každý je v angličtině na podobné úrovni, tak panuje určitý respekt k jazyku. A protože jsou ve škole skupinové projekty už od začátku, tak vás to donutí, i když se třeba člověk bojí mluvit, komunikovat s ostatními a získávat jistotu v mluvení.

Splňuje studium v Dánsku tvoje očekávání?

Studium v Dánsku je pro mě zatím asi nejlepší volba, co jsem v životě udělal. Jsem šťastný, že jsem se vyhnul školskému systému v Česku a vydal se cestou praktické výuky. Mentalita lidí okolo mně je úplně jiná. Všichni jsou příjemní, na hodně věcech se dá domluvit a celkově vás všichni podporují v tom, co rádi děláte a nebo v tom, čeho chcete v životě dosáhnout. Já to tu mám tedy rád hlavně díky osobnímu rozvoji člověka a klidu, který tu mám, a to i přes školní rok. Po škole mám hodně volného času, který investuji do práce a také do basketbalu a posilovny.

Jsi v malém městě – jaký je tam studentský život? Měl jsi z něčeho před příjezdem obavy a
jak jsi se s tím vypořádal?

Jsem typ člověka, který preferuje klidné město, kde nejsou vždy plné ulice lidí a všude je rušno. Jsem sice v malém městě, ale klidného, přímo u moře, kde se dá krásně scházet s lidmi, chodit do přírody nebo si jen v klidu lehnout na pláž a nerušeně se opalovat. Pro studenty, kteří mají rádi něco jiného tu máme restaurace, klasické bary a kluby a tak. Jelikož
jsou v Dánsku ale tyto služby dost drahé, bylo by finančně náročné chodit každý víkend na večeři a do baru. Většinou se scházíme a užíváme volné večery na kolejích se spolužáky.

Má nějakou výhodu být poměrně blízko Kodani? Jezdíš tam často?

Kodaň je krásné město a nemám to tak daleko. Je to přibližně hodina a půl jízdy vlakem. V Kodani je hodně míst, kam se podívat a co dělat. Začátkem studia jsem do Kodaně jezdil často, protože jsem si tam našel práci. Teď jezdím do Kodaně, když za mnou přijede třeba rodina nebo kamarádi – milerád je provedu.

Co tě zatím nejvíc překvapilo? 

I přes to, že už tu jsem rok, tak mě občas dokážou překvapit ceny, ať už v obchodech, na internetu, nebo třeba v restauracích. Občas musím přemýšlet, zda to co si chci koupit vážně potřebuji, nebo jestli se obejdu bez toho.

Většina lidí má obavy ze shánění práce – Jak jsi na tom ty? Kde pracuješ a jak jsi se k tomu dostal? 

Pro někoho může být složité shánět práci díky jazykové bariéře a bohužel občas chybí i to štěstí. Ale škola se snaží žákům co nejvíce pomoct. Já jsem práci dopředu domluvenou neměl a když jsem přijel, tak jsem hledal cokoliv, co bych mohl ze začátku dělat. V Dánsku je parádní, že pokud pracujete, tak vám stát přispívá nemalou částkou na ubytování a studium (tzv. SU, dánský státní grant pro pracující mezinárodní studenty). Hned vedle školy je firma Novo Nordisk, která je po světě známá svou produkcí insulinu a bojem proti cukrovce. Z firmy do školy přišli zaměstnanci a měli se zájemci o práci pohovory. Mě vzali na oddělení logistiky.

Práce je suprově placená a k tomu vám všichni vše ukážou a respektují, že máte třeba problémy s jazykem, nebo že sem tam něco pokazíte. Pracuji 3x týdně a vydělám si tak, abych nemusel koukat na peníze a byl v tomto ohledu svobodný.

Učíš se dánštinu? Jak to jde? 

S dánštinou jsem začal hned od začátku studia, ale bohužel jsem byl dva týdny nemocný a tak jsem nemohl chodit. Po měsíci a půl jsem musel skončit, protože jsem se nechytal s novými věcmi. Od druhého roku chci ale začít znovu a zkusit se dánsky aspoň základy naučit. Ale rozhodně není žádný problém neumět dánsky, jelikož skoro každý tu umí plynule
anglicky, a tak se člověk domluví i se staršími generacemi.

Jak trávíš léto? 

Na prázdniny jsem vyrazil na měsíc zpátky do Čech, abych viděl svoji rodinu a přátelé. Po měsíci jsem zase zpátky v Dánsku, abych pracoval a si vydělal co možná nejvíce. Šetřím na stěhování do nového bytu. Chodíme s přáteli na basket, na pláž, a na
různé akce,… užíváme si volna.

Je něco, co jsi musel díky této zkušenosti překonat? 

Ze začátku to bylo těžké s penězi, protože je tu vše dražší. Nebylo tak jednoduché si zvyknout. Ale po půl roce už člověk přestane peníze přepočítávat a je to v pohodě. Změna u mě je taková, že jsem si začal víc vážit sám sebe a svojí práce a začal jsem mít rád svůj klid a přírodu, která s mým oborem úzce souvisí.

Kdybys mohl něco vzkázat dalším (váhajícím) zájemcům o studium v Dánsku a obecně v zahraničí, co by to bylo?

Je důležité překonat strach z opuštění přátel a rodiny, protože si tu najdete super kamarády, kteří za vámi budou stát. Vždy se navíc můžete vrátit do Čech za rodinou a být tam s nimi. Kdyby se mě někdo ptal, zda bych sem šel znovu, tak odpověď bude, že lepší možnost studia pravděpodobně na světě nyní nenajdete, takže určitě ano.

Scandi tým děkuje Matějovi za vyčerpávající rozhovor a přejeme úspěšný zbytek bakalářského studia. 🙂

Šárka studuje bakalářský obor Architectural Technology and Construction Management na dánské škole VIA. První myšlenka, co spoustu lidí napadne je, že je to obor pro kluky a diví se, že polovinu třídy tvoří holky. Jsme rádi, že Šárka je součástí naší snahy bourat předsudky a otevírá oči i mysl dalším zájemcům.

V následujícím rozhovoru nás nechá nahlédnout do svého života v Horsens a odpoví na často kladené dotazy ke studiu v Dánsku.

Proč jsi se pro tento obor rozhodla? Máš představu o plánech do budoucna?

Na střední škole v Brně jsem studovala obor Design Interiéru a Textilu a díky tomu jsem zjistila, že jsem více technický typ než ten kreativní. A tak pro mě tento obor byl skvělá volba, protože to není tak moc technické jako když jste inženýr, ale není to čistě kreativní jako architektura. Je to kombinace mezi obojím. Budeme hledat kompromisy mezi tím, že inženýrovi jde o funkčnost a architektovi jen o vzhled, a tím pádem jsme jako jediní u celého procesu. Od zrodu myšlenky a designu až po předávání stavby – to je jedna z věcí co mě na tom celém baví asi nejvíc.

Nějaké plány do budoucna mám, ale mám to hodně otevřené, protože je tu hodně možností. Nejbližší rozhodnutí co mě čeká je, jestli jít na výměnný pobyt do Kanady a pak tam zůstat i na praxi a nebo zůstat v Dánsku.

Co spolužáci? Bylo náročné skamarádit se s lidmi z cizích zemí a ještě ke všemu fungovat převážně v angličtině?

Nebylo to vůbec náročné. Od začátku se pracuje v týmech, takže nikdo nesedí sám někde v koutě a každý se má s kým bavit.

Fungovat v angličtině byla rozhodně výzva, ale byl to jeden z důvodů proč jsem se rozhodla jet studovat do zahraničí, takže jsem byla připravená tomu čelit. Po cca měsíci jsem začala mluvit bez přemýšlení a teď, po skoro roce tady, už je pro mě angličtina stejně přirozená jako čeština. Někdy možná i víc než čeština.

Splnilo studium v Dánsku tvoje očekávání?

Plně. Když jsem si zjišťovala informace o studiu v Dánsku a o tom, jak to tu funguje, tak se mi tomu moc nechtělo věřit. Všechno to znělo až moc dobře. Potom co jsem se bavila se Scandinavian Study a pár lidmi, co v Dánsku už studovali, jsem přijala fakt, že to tak opravdu někde funguje. No a pak jsem sem přijela a přesvědčila jsem se na vlastní kůži, že je všechno přesně tak skvělý, jak jsem očekávala.

Opravdu mi ten system učení vyhovuje. Všechno co děláme ve škole se snaží co nejvíc simulovat praxi. Pracujeme v týmech, učíme se tím, že pracujeme na projektech a učíme se z chyb. Učí nás, že na jeden problem existuje vícero správných řešení a že rozhodnutí je na nás.

Učitelé se nás ptají, co můžou zlepšit, a když je to v jejich moci, změní to. Celkově jdou s dobou, nejsou konzervativní a každý semestr dělají změny, co zlepšují kvalitu tohoto oboru.

Je Horsens dobré místo pro studentský život? Z čeho jsi měla před příjezdem obavy a jak jsi se s nimi vypořádala?

Já jsem tu moc spokojená. Náš kampus je úplně nový a je to místo, kam chodím opravdu ráda. Co se týče města samotného, nemůžu si stěžovat. Je tu všechno co potřebujete. Když je hezké počasí, můžete se jít projít k moři nebo posedět v kavárně a vyhřívat se na sluníčku, zatímco si čtete knihu nebo si povídáte s přáteli. Všechno je navíc opravdu blízko, takže pokud máte kolo, tak jste skoro všude do 10 minut.

Před příjezdem jsem se bála právě angličtiny, ale tím, že jsem neměla jinou možnost než mluvit, tak mě to prostě donutilo se rozmluvit a nikdy jsem od nikoho necítila, že by mě soudil za moje chyby.

Po téměř roce v Dánsku jsi už v podstatě místní – jak se tam máš? Jak na tebe působí místní kultura, lidé, zvyky? Je něco, co tě hodně překvapilo? Co se ti líbí a co naopak nevyhovuje?

Dánsko jsem si opravdu zamilovala. Stihla jsem toho za ten rok docela dost procestovat a je to nádherná země. Díky větší finanční svobodě jsem se podívala i do jiných zemí a plánuji v cestování pokračovat.

Tím, že pracuji jako servírka, mám kolem sebe hodně Dánů a získala jsem díky tomu taky hodně místních přátel. Než jsem přijela, tak mi bylo řečeno, že Dánové jsou přátelští, ale trvá, než si vás pustí víc k tělu a přijmou vás. Já jsem tohle pocítila v mé druhé práci, ale v okamžik, kdy vás přijmou, tak jste jedním z nich a cítíte se jako doma.

Na Dánech se mi také moc líbí, že si opravdu umí užívat život a to v jakémkoli věku. Ničím se moc nestresují a nestěžují si tak jako lidi v Česku, což je moc fajn změna.

V Dánsku je také velice obvyklé si brát pauzu po ukončení střední školy – jít pracovat, cestovat nebo dělat cokoli jiného a potom se vrátit ke studiu a jít na univerzitu. To je něco co se mi opravdu líbí. Dánové nikam v tomhle ohledu nespěchají. Až ví, co by chtěli dělat nebo co by je bavilo, tak se prostě vrátí do školy a pokračují ve vzdělání – pokud je to to, co chtějí.

Jediná špatná zkušenost co jsem tu měla byla ta, že moje první šéfka využívala mezinárodní studenty a fakt, že tu práci potřebujeme. Pořád jsem za tu práci ráda, protože jsem díky ní měla SU (dánský státní grant pro pracující mezinárodní studenty) hned od začátku a dalo mi to zase další cenné životní zkušenosti, ale to co dělala nebylo správné a je důležité, aby všichni další věděli, že si vždycky můžou najít novou, lepší práci a nenechat si všechno líbit jen proto, že nejsme z Dánska.

Většina lidí má obavy ze shánění práce – Měla jsi práci domluvenou předem nebo jsi měla v plánu shánět až na místě? Jak jsi se do toho pustila?

Já jsem práci měla částečně domluvenou předem, ale to jen díky mé kamarádce, která tu už tou dobou studovala. Dala můj životopis své šéfce a když jsem přijela, tak jsem šla na pohovor a vzala mě. Pracovala jsem na streetfoodu a byla to indonéská a japonská kuchyně, takže jsem se naučila dělat sushi a plno dalších jídel a byla jsem i v kontaktu se zákazníky. Potom jsem chodila občas i do restaurace, kterou vlastnila ta stejná osoba, ale tam jsem byla jen v kuchyni a připravovala jídlo. Tuhle práci jsem měla od srpna do listopadu. Pak jsem se rozhodla z více důvodů skončit a najít si novou práci.

Jakou práci děláš teď a jak jsi k ní přišla?

Momentálně dělám servírku a nebo jsem za barem v jednom z místních podniků. V momentě, kdy jsem se rozhodla, že chci opustit mou předešlou práci, jsem si sedla za počítač, aktualizovala a upravila jsem životopis, pár jsem si jich vytiskla a šla jsem do města s tím, že ho dám do několika podniků. To jsem taky udělala a když jsem vcházela do třetího, tak jsem ještě nevěděla, že to bude místo, kde budu pracovat. Skoro jsem tam nevešla, protože jsem si říkala, že tam určitě budou mít dost lidí, protože je to velký a vyhlášený podnik, ale řekla jsem si, že za pokus nic nedám.

Vešla jsem dovnitř, šla jsem se zeptat k baru, jestli nehledají někoho na brigádu a slečna za barem mi odpověděla, že náhodou hledají a že šéf je zrovna tady, tak s ním můžu mluvit hned. Pracoval zrovna jako číšník, takže jsme měli pohovor u baru, prohlídl si můj životopis, zeptal se mě na pár otázek a rovnou mě pozval na zkušební směnu na pozici servírky. Tak jsem celá nadšená odcházela domů a po třech zkušebních směnách jsem byla najatá. Byla jsem první anglicky mluvící člověk, kterého tam kdy přijali, takže jsem se cítila celkem výjimečně – haha. Přijde mi ale, že teď už to začíná být čím dál častější, že vás vezmou na pozici servírky/číšníka i přes fakt, že nemluvíte dánsky.

Opravdu tedy nevadí, že nemluvíš dánsky? Jak se k tomu staví zákazníci?

No mně osobně to občas vadí. Když přijdu ke stolu a někdo vám řekne vtip, všichni se zasmějí a vy pak musíte tento radostný okamžik přerušit větou: “Sorry, but I don’t speak Danish.” Jinak to ale problém není. Já už jsem teď ve fázi, že rozumím většině toho, co mi říkají – tak je většinou nechávám mluvit dánsky a jen jim anglicky odpovídám. Většina Dánů anglicky umí a tak prostě jen přepnou do angličtiny. Občas se samozřejmě stane, že někdo neumí tak dobře nebo se na to moc nezatváří, ale to pak stačí zavolat jednoho z mých dánských kolegů a je po problému. Rozhodně to ale není něco, co by se dělo často. Naopak – Dánové jsou docela zvědaví, a tak se připravte, že jestli se rozhodnete pracovat jako servírka/číšník, tak často uslyšíte otázku: “Where are you from?” A taky na fakt, že všichni znají jen Prahu a v horším případě si myslí, že jsme pořád Československo…

Učíš se ale dánštinu? Jak to jde?

Učím. Před létem jsem dokončila první modul. Jde to, ale neměla jsem na to moc času, tak je to pro mě teď něco, do čeho se musím hodně tlačit. Dánština se mi zaprvé moc nelíbí a za druhé nemám úplně motivaci se ten jazyk učit, protože nevím jestli chci v Dánsku zůstat. Chci mít ale základy, tak jsem se rozhodla pokračovat do dalšího modulu a uvidíme jak to půjde.

Je náročné skloubit školu s prací? Máš čas věnovat se kromě toho také nějakým vlastním aktivitám?

Pokud bych pracovala jen těch 43 hodin měsíčně, což je minimum pro to, abych mohla dostávat SU, tak bych určitě měla dostatek času na vlastní aktivity. Já ale pracuju většinou kolem 80 hodin a do toho se ještě učím tu dánštinu, takže nemám moc volného času, ale pořád mám čas na kamarády nebo pro sebe, jen ho moc není. Rozhodně se tu nenudím, ale vyhovuje mi to takhle. Mám ráda, když mám pořád co dělat.

Co tě čeká v létě? Budeš zůstávat v Dánsku a chodit dál do práce a nebo máš jiné plány?

Budu trochu cestovat a když budu tady, tak budu pracovat na plný úvazek. Domů (do Česka) jsem se rozhodla nejet, protože jsem jednoduše dala přednost cestování a potom mi už nezbývalo volno. Ale stihla jsem jet domů před závěrečnými zkouškami, tak jsem aspoň na chvíli viděla rodinu a nějaké kamarády.

Je něco, co se u tebe po celé této zkušenosti změnilo? 

Já jsem byla vždycky docela samostatná, ale tohle mě postavilo na vlastní nohy úplně. Přestěhování sem mi dalo hodně zkušeností: poprvé bydlím sama; poprvé v životě jsem finančně nezávislá na rodičích; zdokonalila jsem si angličtinu; a poznala novou zemi a její kulturu.

Jaký je ten nejlepší nebo nejpřekvapivější zážitek, který zatím z Dánska máš?

To bude asi jeden z mých výletů, na který jsem vyrazila s jedním kamarádem z Česka, který mě přijel navštívit. Řekla jsem si, že ho vezmu na sever. Ráno jsme vyjeli a zdálo se mi, že vítr fouká silněji než obvykle, ale nijak jsem to neřešila. Vyrazili jsme i do místní pouště, Råbjerg Mile, kde to bylo docela šílenství, písek jsme měli všude. No a po celém dni cestování a odolávání silnému větru mi napsala kamarádka, že proč jezdím na výlet, když je tu nejsilnější hurikán za poslední dobu a že má na svědomí už i pár životů. Nakonec jsme byli rádi, že jsme to nevěděli dřív, protože bychom kvůli tomu nikam nejeli a přišli o skvělej výlet. Nebezpečnej, ale skvělej.

Kdybys mohla něco vzkázat dalším (váhajícím) zájemcům o studium v Dánsku a obecně v zahraničí, co by to bylo?

Krátce a jednoduše – I když to nebude vždycky procházka růžovým sadem, tak to rozhodně bude stát za to.

Scandi tým děkuje Šárce za vyčerpávající rozhovor a přejeme úspěšný zbytek bakalářského studia. 🙂

“Tak co? Už sis vzala volno v práci?” “Jaký volno?” “Copak si nepamatuješ? Včera jsme na párty volali Tomášovi, že musíme využít tu slevovou akci na jízdenky a naplánovat ultimátní roadtrip kolem Dánska?” (chvíle zamyšlení) “Jakej Tomáš?”…

…a tak nějak to všechno začalo. Měla jsem 4 dny na to najít za sebe náhradu v práci a sehnat kempovací vybavení, abych mohla vyrazit na cestu kolem Dánska s dvěma klukama, z nichž jednoho z nich jsem viděla před tímto rozhodnutím jednou v životě. Solidní plán jako vždy.

Nakonec však všechno dobře dopadlo a my měli krosnu, stan i spacáky, neomezené lístky na týden, které platily na všechny způsoby dopravy, seznam přístřešků pro přenocování zdarma, seznam vysněných destinací a dobrou náladu před startem.

Fredericia, ideální beach day

Svou cestu jsme začali jednodenním výletem do nedalekého kouzelného městečka u moře s krásnými parky a plážemi zvaného Fredericia. Byl to první a poslední den, který by se dal nazvat horkým a letním (na Dánsko docela úspěch), a tak, po prohlídce centra a zdolání The White Water-Tower se super výhledem na město i most spojující ostrov Fyn a Jutland, jsme se vydali k moři. Tam jsme si užili zbytek dne udáváním zbytku nanuků, protože jsme jasně přecenili své síly, ochočováním krabů a pozorováním vikingských tatínků házejícíh své děti do moře.

Aalborg, vzhůru na sever

Na pár dní poslední vzácná noc v posteli a začátek dní, kdy nás provázela přehnaně těžká krosna a batohy. Po roce v Dánsku, jsem v tomto městě zažila jedinečný pocit šlapání do kopce! (FYI: Nejvyšší hora Dánska má nadmořskou výšku 171 m.) A to když jsme se vydali na Aalborgtarnet – vyhlídkovou věž, slibující 360° panoramatický výhled, která je zavřena po 17 hodině – důležitá informace, kterou bych si přála vědět dříve (Ale za ten kopec to stálo!). Kromě toho si v městě rozhodně nemůžete nechat ujít tanec na Backstreet Boys, které Vám přehrají Singing Trees v Kildeparken nebo Streetart hunt – pouliční umění tu totiž můžete najít na každém rohu!

Grenen, tam kde se setkávají dvě moře

Pravý sever však poznáte až v momentě kdy dojedete do městečka Skagen, ze kterého je to už jen kousíček do Grenenu – nejsevernějšího místa Dánska, kde se setkávají dvě moře. Ještě předtím než jsem do Dánska vůbec odjela studovat, tak jsem snila, že se jednou na toto místo podívám. I když bylo moře hodně rozbouřené, takže rozdíl mezi moři nebyl viditelný, i když nás na pláži daleko od jakékoliv střechy stihla bouřka a my jsme 20 minut stáli v dešti pod dekou a čekali až bouřka přejde, i když nám ujel poslední autobus do města a musela nás zachránit paní z informací, která se nad námi špinavými a zmoklými slepicemi slitovala a z lítosti nás vzala svým autem zpět do Skagenu, tak musím říct, že to stálo za to, a jsem ráda, že si můžu Skagen odškrtnout z mého bucket listu!

Thy, nejkrásnější místo v Dánsku

Další přístřešek nás čekal v národním parku Thy. Upřímně jsem od parku neměla žádné očekávání až na to, že budeme mít kde složit hlavu. Přístřešek byl obsazen, takže tohle očekávání se opět nenaplnilo… Ale čert to vem! Ta příroda všude byla neuvěřitelná! Bouřící moře, silný vítr, lesy, kopce, bažina, květiny, duny, prostě dánská divočina. Nicméně my jsme pořád neměli kde spát. A jak je známo pokuta za spaní v národním parku je astronomická. Thy má na délku 55 km a už se začalo stmívat. Nebylo úniku! Po x marných pokusech postavit modrý stan v údolí, tak abychom nebyli vidět na 10 km na všechny strany a zároveň nám stan neuletěl, byla nemožná mise. Nakonec nám milý pán těsně před setměním poradil, že musíme jít ještě kousek a najdeme les, kde je povoleno stanovat. Háček byl v tom, že povolení o stanování nebylo nijak značeno, takže jsme samozřejmě stejně spali načerno v národním parku. Ale pst! Nikdo nás nenašel, vzorně jsme si po sobě uklidili a ráno si užili poslední chvilky u moře. 

Møns Klint, poslední zastávka

Zážitky předchozích dnů jsme oslavili sprchou a spánkem v posteli předtím než nás čekal závěrečný výlet – výlet na Møns Klint, křídový útes na jihovýchodě Dánska. Už víte, jak to chodí, takže, ano, samozřejmě se muselo něco zvorat. 

Poté, co se obyvatel pravděpodobně nejmenší vesnice v Dánsku od srdce zasmál naší otázce, “Kde tady můžeme najít supermarket”, nám bylo řečeno, že jsme vystoupili špatně a čekalo nás 6 km pěšky pro zásoby. Tím pádem jsme se bohužel vzdálili ještě více od místa určení, autobusové spoje už nebyli a nám nezbylo nic jiného než stopovat!

Zachránila nás zlatá paní, která jela vyzvednout z výletu svou rodinku, a tak jsme si spokojeně mohli užít nádherné přírody obklopující bílé útesy.

Při plánování výletu na Møns Klint doporučuji sledovat počasí, nejlépe si užijete bílé útesy v kontrastu se zářícím sluncem, ale i kdyby náhodou bylo pod mrakem, tak je to příjemný výlet, který byste si neměli nechat ujít!

Na závěr chci jen říct, že i když Dánsko možná není nejvyhlášenější destinace Evropy a mohlo by se zdát, že zde není co dělat, já musím nesouhlasit. S dobrou společností a s odvahou se ztratit v místech, která nejsou až tak známá, jsem zažila největší dobrodružství mého života. Takže neseď doma a objevuj!

Za Scandi tým,

Háňa Vyroubalová

Tvým snem je cestovat a nechceš 3 roky ‚tvrdnout‘ na jednom místě, ale zároveň chceš nastoupit na vysokou školu a vzdělávat se?

Tak to jsi na správném místě!

Ahoj, tady je Kačka a pokud jste náš Scandi blog už pročítali, moje jméno jste pod články pravděpodobně také zaregistrovali. Tento článek bude tentokrát o mé zkušenosti se studiem v zahraničí: o tom, jak se mi studovalo v Dánsku, ve Francii a v Anglii, a jak jsem to všechno stihla a zvládla během jednoho bakalářského studia.

Pokud si myslíš, že si musíš vybrat mezi vysokou školou a dlouhodobým cestováním, tak ti to doufám vyvrátím!

Začalo to v Dánsku…

Dánsko

Semestr 1 – 2

AP Marketing Management, UCN, Aalborg

Záměrně jsem se přihlásila na AP obor, který trvá jen 2 roky a u tzv. Top-upu jsem si nechala dveře otevřené s tím, že si ho možná dodělám někde jinde nebo později. (Pokud nevíš, co AP a Top-up je, víc se dozvíš tady.)

Za svůj první rok studia jsem neměla jediného učitele na jehož hodiny bych se netěšila. Všichni to byli úspěšní lidé a experti z oboru a já jsem se od nich chtěla naučit všechno, co se dalo. To byl zásadní rozdíl mezi mým středoškolským a vysokoškolským já, do školy jsem se denně těšila.

Je jedna zásadní věc, kterou jsem si z Dánska odnesla a čerpala jsem z ní po dobu celého vysokoškolského studia.

Naučila jsem se ji od své učitelky na předmět Consumer behaviour a Marketing, Camille. Naučila jsem se si na internetu najít všechno co potřebuji vědět, ptát se na správné otázky a vždycky mít pořádně odůvodněné každé tvrzení, které udělám. Někdy se jednalo o fakta a někdy o zdravý rozum. U mé první ústní zkoušky právě s Camille se ukázalo, že pod tlakem byl můj zdravý rozum občas porouchaný.

Později na exkurzi, při “zpovídání” šéfa z Lega, se ukázalo, že když se člověk umí zeptat na správné otázky dost to pomůže s exekucí projektu právě na firmu Lego. Nebo při prezentaci marketingového plánu, na kterém jsme ve skupině pracovali několik měsíců, se hodilo mít všechny nápady pevně podložené researchem a neudělat ze sebe před majitelem společnosti blbce.

Výuka byla založena na reálných případech, reálných lidech a firmách. Proto když přišlo na to, své znalosti implementovat v praxi, v práci, věděla jsem přesně co a jak mám dělat. A nebo jsem věděla jak si zjistit to, co jsem potřebovala vědět. A to jsem za sebou neměla ještě ani dva roky studia.

Francie

Semestr 3, Erasmus+

Bsc International Business and Trade, INSEEC, Lyon

Přihlásit se na Erasmus bylo vážně jednoduchý. Z celé mé třídy v Dánsku nás bylo málo, co jsme chtěli někam jet a nijak jsme si vzájemně nekonkurovali. Stačilo naběhnout do naší International office, oznámit že chci jet a kam, tam jsem vyfasovala pár papírů, vrátila je vyplněné a čekala na finální potvrzení.

Moje rozhodnutí odjet na Erasmus do Francie mělo nejvíc co dělat s tím, že budu ve Francii, trénovat francouzštinu, jíst croissanty a skvěle se oblíkat.

Celá tato zkušenost pro mě byla za mé studium ze všech nejnáročnější. Já jsem francouzsky totiž skoro vůbec neuměla a rychle jsem zjistila, že bez toho se člověk ve Francii jen tak neobejde. Čtyři roky FJ na střední mi byly více méně k ničemu a když přišlo na denní fungování ve francouzštině, byla jsem naprostý zelenáč.

Než jsem se odvážila si ten croissant v pekárně francouzsky objednat, pár dní mi to trvalo. Moje spolubydlící se moc těšila, že se mnou bude trénovat angličtinu, takže francouzsky jsme taky moc nemluvily. A protože jsem do školy chodila pěšky asi 35 minut a za každého počasí, oblékání jsem tomu také musela přizpůsobit. Goodbye stylovým botám na podpadku. Nešlo to všechno podle plánu, ale těšila jsem se na celý semestr v krásném městě Lyon!

A co škola?

Po začátku školy, která byla v angličtině, se všechno zlepšilo. Seznámila jsem se se spoustou skvělých lidí ze všech koutů světa, kteří byli na stejné lodi – Čína, Jižní Korea, USA, Mexiko, Španělsko, Německo, Itálie, Belgie, Švédsko a i Dánsko! Není ani nutné dodat, že po mém odjezdu z Francie jsem francouzsky mluvila úplně stejně jako když jsem tam přijela.

Jeden z nejzásadnější rozdílů mezi studiem v Dánsku a ve Francii byla ta “praktická” část studia. Zatímco v Dánsku bylo všechno založeno na reálných problémech, ve Francii tomu tak vždycky nebylo. Tam se naše praktická práce zakládala na fiktivních případech, často sepsaných v roce 199něco… a tak jsem tiše protestovala a všem snově vyprávěla o studiu v Dánsku.

Nejlepší na tom celém bylo, že jsem měla jako místňák šanci poznat město, do kterého by mě asi jinak nenapadlo vůbec jet. Ohromilo mě mnohem víc než Paříž. Měla jsem možnost procestovat spoustu míst v jihovýchodní Francii a i si skočit na rychlovýlet do Švýcarska a o tom to přeci celé bylo! 🙂

Končilo to v Anglii…nebo spíš začínalo?

Anglie

Semestr 5-6

BA International Business, LSBU, Londýn

(Přeskočme stáž ze 4. semestru, na kterou jsem se vracela do Prahy a nastoupila do skvělého týmu ve Scandinavian study…)

Pro Top Up studium v Anglii jsem se rozhodla na poslední chvíli. Přihlásit se nebylo vůbec těžké, všechny požadavky jsem splňovala a měla velkou motivaci se tam dostat, věděla jsem, že Londýn je přesně město pro mě. Navíc jsem měla veškerou pomoc ve Scandi – na sobě jsem se to díky tomu všechno naučila a teď s tím úspěšně pomáhám dalším studentům.

Pár kamarádů mi samozřejmě řeklo něco ve smyslu: “Skvělý, další Čech v Londýně,…”, ale co, já jsem ráda, že čím dál víc lidí z ČR cestuje a sbírá zkušenosti ze zahraničí. Navíc Londýn je tak velké město, že já jsem za svůj pobyt tam potkala jen své české kamarády, se kterými jsem si setkání naplánovala.

Odstěhovat se do Londýna bylo to nejlepší rozhodnutí, jaké jsem pro sebe mohla udělat! Nejen, že jsem si udělala celoživotní kamarády, navázala jsem i spoustu kontaktů a vztahů, které se mi hodily, a budou dál hodit do profesního života. Networking je jednou z nejužitečnějších dovedností, kterou si za svá studia v zahraničí osvojíte. Jako student obchodního oboru jsem pochopila, že v Londýně je úplně jedno, odkud člověk pochází a kde začal. Co se počítá je to, kam to chce dotáhnout a co pro to všechno dělá.

O čem to studim v Anglii celé je?

Ti, kteří jen chodili na přednášky a učili se na zkoušky sháněli po promoci práci mnohem hůř než ti, co se kromě přednášek zapojili do různých klubů a spolků. Nebo ti, co se účastnili právě organizovaných networking akcí – měli jsme tam šanci potkat se s profesionály z našich oborů. Většinou to bývali absolventi naší školy, kteří si vybudovali skvělou kariéru a pomáhali s tím dalším studentům.

Dobrovolničení během studia je také velkou součástí anglického školství. Nejen, že se to skvěle vyjímá v životopisu – a každá věc, co tě odliší od ostatních se hodí – je to další způsob, jak se seznámit s lidmi. Já – například – jsem se přidala k organizaci TedxLondon. Pokud sledujete na Youtube Ted Talky, tak to je přesně ono, jen londýnská „pobočka“. Podílela jsem se na organizaci akcí v Lonýně, měla jsem šanci si poslechnout spoustu Talků živě a čerpala jsem z toho mnoho motivace i inspirace, ke které bych jen tak ve školní lavici nepřišla.

Studium v Anglii není o tom, si odsedět přednášky, udělat JEN věci do školy a čekat na promoci a nástupní plat 60 000 Kč. Je to o tom všem, co člověk udělá navíc.

Žádné rozhodnutí, které jsem během svého bakalářského studia udělala, nebylo ztrátou času. Byla jsem naštvaná, frustrovaná, hádala se se spolužáky, musela ustupovat, brečela jsem, byla nemocná a udělala spoustu kroků vedle, ale u všeho platí, že „co tě nezabije, to tě posílí.“

Neříkám, že je nutné každý rok studovat v jiné zemi. Je ale dobré, si neustále vytvářet malé výzvy, abychom nezpohodlněli a ten náš mozek namáhali. Odkládat osobní rozvoj na později se snad ještě nikdy nikomu nevyplatilo…

Pokud jste to dočetli až do konce, tak doufám, že jsem vás trošku rozhoupala k prvnímu kroku ke studiu v zahraničí! Nebo k tomu druhému, a třetímu.

Za Scandi tým,

Káťa Ženíšková

Většina z nás je teď na jedné lodi. Jsme zavření doma, už máme plné zuby televize, knížky se nám číst nechějí, na Instagramu se točí furt to samé a maturitě tolik času také nikdo věnovat nechce…

Když nic jiného, můžete se tedy vrhnout na přípravu na život v zahraničí!

1. Jazyky

Mojí nejoblíbenější aplikací na výuku jazyků je 100% Duolingo. Ať už se jedná o zlepšování angličtiny nebo začátky Dánštiny, je to vhodné pro začátečníky i pokročilé!

Ke studiu vysoké školy se všem budou hodit znalosti akademické angličtiny – doporučuji si na počítač stáhnout nějakou výkonnou aplikaci anglického slovníku. Takovou, která vám půjde i offline a nabízí funkci ‘Thesaurus’. Funkce ‘Thesaurus’ nabízí všechna synonyma jakéhokoliv slova, na které si vzpomenete. Skvěle se to hodí pro psaní esejí, kde bude třeba používat akademická slova!

Pro Microsoft doporučuji: English Dictionary.

Pro MacOs: už byste měli mít na počítači nainstalovanou aplikaci Dictionary.

2. Microsoft Office

Na dánských školách budete k výuce potřebovat povinně notebook. Ve Velké Británii není povinné ho s sebou mít na všech hodinách, ale v každém případě na tom budete psát spoustu esejí, pracovat na projektech a dělat prezentace. U spousty oborů se veliká část vašeho života bude točit okolo Excelu a PowerPointu. Všechno se dá naučit i za chodu,  jde to ale pomalu a veliké plus bude, když už s tím dopředu budete nějaké ty základy umět.

Pokud máte Macbook a nemáte naistalovaný Microsoft Office, naučit se s Numbers/Keynote pomůže, protože buď budete používat nadále tyto aplikace a nebo ve škole dostanete přístup k Microsoft Office. Školy mají licence pro všechny své studenty a kdo tento balíček nemá, tak ho po nástupu na školu dostane :-).

3. Životopis

V každém případě se vám bude hodit životopis v angličtině a to je jedna z věcí, co se snadno odkládá na později, než zjistíte, že to zabere víc času, než jste si vlastně mysleli… Do Dánska doporučuji vložit do toho extra úsilí a přeložit to i do dánštiny. Nemusí to být perfektní, ale potencionální zaměstnavatelé ocení vaši snahu! (Překladač to umí lépe z AJ do DK, než z ČJ do DK, – až budete překládat)

Tipy pro psaní životopisu do Dánska ZDE.

Tipy pro psaní životopisu do UK ZDE.

4. LinkedIn

Při nástupu na školu a seznamování se s učiteli, bude jednou z prvních věcí, co vám řeknou: “Přidej si mě na LinkedIn”. Vím, že na střední škole v ČR to moc nefrčí, protože není důvod, ale na vysoké škole to bude jedna z těch nejdůležitějších sociálních platform, na kterých budete! Od prvního dne budete rozvíjet svou síť kontaktů a dříve či později zjistíte, že je to to nejlepší, co jste pro svůj profesionální rozvoj udělali (nebo téměř to nejlepší, záleží, jak se kdo chopí příležitosti).

Založit si na LinkedIn profil není těžké. Vytvořit z toho pohonný motor, který bude ve váš profesionální prospěch, až se to bude hodit, může být ale docela věda. Dejte si na tom tedy časem určitě záležet a ukažte, že berete svou. budoucnost vážně.

5. Ubytování

Toto je důležité především pro studenty hlásící se do Dánska. Školy jsou obecně menší a nenabízí vlastní ubytování a když už ano, tak je počet míst velice limitovaný. Začněte tím, že si přečtete ubytovací manuály na všechna města, do kterých se hlásíte – najdete je mezi manuály v servisních balíčcích. Registrace na oficiálních městských ubytovacích portálech, kde se přidáte na čekací listinu ke všem bytům, o které máte zájem, je absolutně nezbytný krok.

Neodkládejte to, na těchto listinách jsou stovky/tisíce studentů a může trvat pěknou dobu, než získáte takovou nabídku, jakou chcete. Nečekejte na rozhodnutí přijetí, v té době už může být pozdě! Dokud nepodepíšete smlouvu, nic není závazné, takže si nijak neuškodíte, když ty registrace provedete co nejdřív.

Na co si dát při shánění ubytování pozor? Čtěte zde!

Za Scandi tým,

Kačka Ženíšková

Ahoj! Já se jmenuji Adam a rád bych se s tebou podělil o svou cestu ke studiu v Dánsku! 🙂

Než jsem věděl…

Svoje studium jsem začal asi stejně jako ostatní jedinci mého druhu, na pražské střední škole. Když jsem se rozhodoval kam půjdu studovat dál, neměl jsem ani tušení o možnosti studia v zahraničí. Můj původní plán byl takový, že po absolvování průmyslovky se budu hlásit na vysokou školu v ČR. Přihlášku jsem plánoval na dvě školy, takže jsem měl na výběr mezi Prahou a Hradcem Králové. Přesto jsem si nenechal ujít veletrh vysokých škol Gaudeamus v Praze, abych přece jen rozšířil svoje možnosti. Co kdyby náhodou :-).

Jak to začalo?

Nakonec zapracovala náhoda: u jednoho stánku na veletrhu jsem byl osloven Luckou ze Scandinavian study s tím, jestli jsem už někdy přemýšlel o studiu v zahraničí. Moje odpověď byla jasná: „Ne, protože je to moc drahý“ ! Po několika minutách našeho rozhovoru jsem zjistil, že i já bych mohl v Dánsku studovat a že to není tak nákladné, jak jsem si myslel. Nakonec jsme si vyměnili kontakt a já odcházel domů s tím, že se klidně můžu rozhodnout mezi dánskou nebo českou školou.

Od té doby jsem nepřemýšlel nad ničím jiným, než jestli mám do Dánska odjet a nebo zůstat tam kde to znám. Bylo to jako z amerického filmu, kde má hlavní hrdina na jednom rameni ďábla, který říká: „Je to daleko, budeš tam sám, nezvládneš to finančně, ta škola bude moc těžká a ještě všechno bude v angličtině“. A na druhém rameni anděla, co říká: „Uvidíš kousek světa, naučíš se jazyk, běž to aspoň zkusit, tady to znáš, tam poznáš nové lidi, třeba je právě tohle šance tvého života!“. A tak jsem se zajímal o tu severskou zemi víc a víc. Chtěl jsem vědět prostě všechno. Dokonce jsem si domluvil konzultaci ve Scandi, abych se dozvěděl víc a pak jsem udelal to finální rozhodnutí: JÁ PROSTĚ MUSÍM JÍT STUDOVAT JEDINĚ DO DÁNSKA!

První dojmy…

Po veškeré administrativě, kterou za mě ve Scandi vyřídili, mě držel od vikingů jen poslední krok a to bylo sbalit si svých pár švestek a vyrazit. Nejdřív mi to přišlo podobné jako když jsem odjížděl na dětský tábor, haha. Spousta obav, ale zároveň očekávání co mě tam čeká. Hned jak jsem překročil hranice s Dánskem, nalepil jsem se na okno autobusu a vážně jsem hltal všechno co jsem viděl. Bylo to dost jiné než v Čechách. Mezi prvními poznatky z ‚Denmárku‘ byly třeba semafory. Dánům asi prostě nestačí jen jeden, oni mají dva semafory pro každý pruh a to dokonce i pro cyklisty. Nebo mě třeba zajímalo, kde tam bude nějaký Tesco nebo Kaufland, protože od hranic jsem potkal zatím jenom zvláštní názvy obchodů jako je Rema1000 nebo Netto. A pak jsem viděl lidi na kole, v dešti a říkal jsem si: „Venku leje jako z konve tak proč ty lidi sakra jezdí na kole?“ Když jsem konečně dorazil do Esbjergu, tak hned po ubytování přes Airbnb, jsem šel poznávat město. 

Všechno nové!

Bývá fajn nové město procházet s někým a vzájemně vše sdílet, jenže s kým jsem měl jít poznávat když jsem tam nikoho neznal?! Po chvilce brouzdání na Facebooku skrz skupiny jsem narazil na Dominika, se kterým jsem si domluvil sraz hned za hodinu. A vyrazili jsme. Byl to fajn kámoš a hodně jsme si rozuměli, takže jsme se nakonec dohodli, že budeme spolu i bydlet. Přece jen bylo fajn podělit se i o náklady na bydlení, poznatky ze školy atd., a tím začal náš studentský život!

Než začala škola tak jsem se ještě seznámil s Eliškou. Od té jsem se dozvěděl, ze bude studovat stejný obor jako já, takze další posila do naší české party.

Hned první den ve škole byl pro mě ohromující! Čekal jsem velké posluchárny a sto studentů v jedné třídě, ale nebylo to tak. Byl jsem byl opravdu překvapen, že nás bylo ve třídě třicet. Celá třída byla složená z lidí všech možných národností, spolužáci byli třeba z Nepálu, Litvy, Islandu, Chorvatska, nebo dokonce Číny. Asi po třech týdnech jsem se v Dánsku seznámil i s mou současnou přítelkyní Cloé, která je pro změnu z Francie. 

Na závěr…

V Dánsku jsem se setkal se spoustou věcí nebo situací, které mi kamarádi z Čech nemůžou uvěřit. Jednou z nich je story, kdy nám Johny (náš lektor) přinesl všem snídani (koblihy), abychom se před přednáškou nasnídali. Nebo také když jsme se Sigurdem (taky lektor) seděli ve školním baru u piva a řešili možnosti businessu v dnešním světě. Z jídla jsem si v Dánsku dost oblíbil remuládu, jde o takovou relativně sladší tatarku, kterou dnes můžu jíst snad ke každému jídlu. Dánsko mě oslovilo více než jsem čekal a po stáži se na sto procent vracím zpět. MÁM TO TAM FAKT RÁD A JE MI TAM DOBŘE.

Když to dal Adam, kluk z Mělníka, co si teď na maximum užívá student life, neexistuje jediný důvod, proč bys to zrovna ty nemohl/a zvládnout také! 🙂

Adam Orság

Student na Business Academy of SouthWest v Esbjergu

Petr Horáček nastoupil v roce 2017 na obor AP Logistics Management, na škole UCL ve Vejle. Podělil se s námi tenkrát o pár svých klíčových dojmů a zkušeností a rádi bychom jeho slova teď oprášili!

Pojďme na to…

Petr: Zdravím všechny uchazeče, i já bych se s Vámi chtěl podělit o několik zkušeností z Dánska.

Studuji prvním rokem na Lillebaelt Academy, obor Logistics Management ve městě Vejle. Před odjezdem do Dánska jsem se opravdu bál co mě to vlastně čeká. Jel jsem úplně sám do jiné země, do bytu, který jsem neviděl na vlastní oči a s novými spolubydlícími, který jsem znal jen pár hodin přes Skype. Po prvním týdnu tohoto nového života ze mě vše spadlo. Škola je super, učitelé jsou přátelští – ve všem vám poradí, se všim vám pomůžou.

Výuka

Co mě velmi mile překvapilo byl způsob, jakým se v Dánsku vyučuje. Vše je dělané hlavně praxí (týmové práce, hry, prezentace) – dá se říct, že třída musí táhnout jako kolektiv za jeden provaz. Navíc, ani tyto prezentace nebo projekty nejsou těžké. Na školách v ČR nám vždy učitelé říkali – učit se, učit se, učit se, samozřejmě, že se na učení občas mrknu, ale rozhodně u toho nesedím od rána do noci. Co se týče rozvrhu, většinou nám škola končí ve 13:00,

takže máte zbytek dne pro sebe. V pátek od odpoledne do večera probíhá na škole tzv. Friday bar. Ve škole je udělaná místnost s beerpongama, kulečníkem, fotbálkem atd, kde se hraje a pije alkohol.

Každý obor se v létě jede podívat do jiné země (Logistics Management – Istanbul. Hospitality, Service and Tourism management – Španělsko. Ostatní si bohužel nepamatuji). Není to ale jediný výlet co se tu pořádá, škola toho má v rukávu více (např. podívat se po dánských památkách či po známých budovách).

Finance

Co se týče finanční stránky – je tu sice dráž, ale i na mnoha věcech se dá ušetřit – pokud se chce.  Např. pro jídlo

 jezdíme do Německa (150 km cesty), kde je podobný market, jako je Makro, takže ceny jídla i pití nejsou vůbec drahé a vždy jedeme zpět s plným autem. Abyste na to jídlo vůbec měli, je fajn si najít brigádu. Bohužel já brigádu pořád sháním, ale je pravda, že moji spolužáci i kamarádi z jiného oboru si brigádu našli (např. dávání nádobí do myčky ve zdejším hotelu, uklízení ve škole, výpomoc ve školní kuchyni atd..), asi se to chce více snažit, ale občas jsem línej hledat…:)

Těm, kteří váhají zda jít studovat do zahraničí a nebo zůstat v ČR bych rád vzkázal jednu větu: „Neváhej, sbal se, sedni do letadla a leť! Vrátit se můžeš vždycky…“

Všem přeji hodně úspěchu v budoucnosti! 🙂

Petr Horáček

Všichni to známe, „kdybych to já jen bývala věděla…“ a „proč mi tohle nikdo neřekl?!“ Tak já vám to tedy teď všechno povím a podělím se s vámi o tipy, které mi ulehčily (nebo by bývaly ulehčily) začátky v Dánsku. 

1. Přivést si vlastní kolo nebo ne?

Než jsem se do Dánska stěhovala, říkala jsem si, že se mi to vážně nevyplatí, protože proč bych potřebovala svoje super sportovní kolo? V Dánsku si za pár šupů koupím ojeté městské kolo a je to. Jenže koncem srpna/začátkem září si kupuje ojeté kolo spousta nových studentů a tím pádem je to docela „hustle“. Nejen, že je to celkem boj, protože to funguje stylem „kdo dřív přijde, ten dřív mele“, ale ceny jsou také vyšší než například potom v listopadu nebo v březnu. A já jsem si stejně do Dánska nechávala posílat přepravní firmou pár krabic a kufrů s věcmi, takže jsem tam to kolo mohla také přihodit a ušetřit si 600DKK.

Navíc své kolo znáte, jezdí se vám na něm dobře a to se rozhodně vyplatí za špatných podmínek (počasí). Pokud si v zimě umíte tu jízdu na kole nějak zpříjemnit, tak je to jedině dobře. Plus prodávat kolo v červnu, když z Dánska odjíždíte (a stejně tak odjíždí většina ostatních studentů), je pěkná otrava.

Takže pokud máte možnost si vzít vlastní kolo, přivezte si ho. Dávejte na něj pozor – zamykejte si ho a nenechávejte ho nikde stát dlouhodobě, aby si náhodou někdo nemyslel, že už ho nechcete. Pak by nemělo hrozit, že vám ho někdo ukradne! 🙂

2. V Dánsku se prý nekrade

To mě přivádí na tip č. 2. V Dánsku se sice obecně opravdu nekrade, ale i tak není dobré na to 100% spoléhat. Je naprosto normální si nechat na gauči ve společenské části kampusu počítač a batoh a odejít třeba půl hodiny na druhou stranu školy. Ale nechat si nezamčené kolo týden na jednom místě někde ve měste je opravdu špatný nápad. A přesně tak, jsem o to kolo přišla.

3. Je nutné si nakoupit všechny požadované knížky?

Během srpna všem chodí od školy přípravné emaily, včetně seznamu literatury. Ne, že bych vás chtěla odradit od důkladné přípravy a učení se, ale není nutné si všechny knížky ještě před začátkem školy nakoupit. Nejen, že je to opravdu drahá záležitost, ale zároveň spoustu z nich ve výsledku nemusíte potřebovat.

• Pravděpodobně polovinu knížek seženete ve školní knihovně až je budete potřebovat.
• Starší spolužáci, kteří si knížky nakoupili se je budou snažit prodat „prvákům“ a levněji, než byste koupili nové.
• Je možné, že spousta požadovaných knížek bude kolovat po škole v Pdfku, protože si někdo v minulosti dal tu práci s tím, to všechno naskenovat. A nezáleží na tom, že je to 8. vydání a ne 9.
• Dost možná seženete potřebnou knížku v online verzi levněji nebo zadarmo.
• A stejně budete po většinu roku pracovat ve skupině a kdyby došlo na to, koupit si vlastní knížku kvůli projektu, tak se můžete podělit o náklady a rozdělit to mezi všechny členy skupiny. V každém případě počkejte až do začátku školy a uvidíte, jaká bude situace.

4. Hlavně pohodlně!

Holky, neberte si s sebou víc než jeden pár bot na podpadku. Na nějakou párty ok, ale jinak strávíte většinu času na kole a nebo ve škole, kde jsem nikdy nepotkala nikoho v podpadcích. A pánové, oblek zabere v kufru hodně místa a rozhodně to není jedna z věcí, které byste do začátku potřebovali. Dánové žijí v botaskách a džínách.

Ať už se jedná o první den školy, zkoušku, návštěvu nějaké firmy, tak v Dánsku platí heslo „hlavně pohodlně, protože kdo se cítí dobře, tak podá lepší výkon“. Nám i přímo ve škole říkali, ať ke zkoušce klidně přijdeme v legínách a teniskách, protože jim záleží na tom, co víme a ne na tom, jak vypadáme. Ale zase přijít třeba v pyžamu (protože tak se cítíme dobře), bych nedoporučovala.

A ještě zpátky k tomu kolu, nejlepší dárek od mojí maminky k Vánocům byla pláštěnka na kolo!! Na kole se před deštěm prostě neschováte a i když jsem si připadala vážně divně, tak se mi v tom skvěle jelo a i spolubydlící si to půjčovala… Celkově si budete všímat, že jak se horší počací, tak Dánové na sebe natáhnout takové kombinézy připomínající skafandr, aby si nepocákali za jízdy do práce/do školy oblečení. Smála jsem se jim, ale tiše vlastně záviděla, než jsem dostala tu pláštěnku.

5. Přivezte si příbory

Když se nastěhujete v Dánsku do nového bydlení, tak to nebude zařízené. Budete mít kuchyň a koupelnu, někdy postel, stůl, skříň atd. a některé spotřebiče, ale budete si muset nakoupit spoustu věcí sami. Ikea to jistí, že? Ale než se do té Ikei dostanete, tak si budete muset koupit věci jako je miska a lžíce v nějakém místním supermarketu, abyste si dali ráno alespoň snídani. No a příbory se zpravidla prodávají například v setu po 6, pokud vás ale nebude víc, tak 6 lžic do začátku jednoduše nepotřebujete. Takže já bych si tenkrát ráda vzala z domova zkrátka 1 lžíci, 1 vidličku a 1 nůž. Do kufru se to vejde a sice se to zdá jako nic, ale jíst cereálie s mlíkem bez lžíce…žádná velká sranda.

6. Kurzy Dánštiny

Je skvělé, že máte možnost chodit na kurzy Dánštiny zdarma, což se v začátcích rozhodně hodí. Ale když tam bez udání důvodu tak čtyřikrát nepřijdete, tak vás můžou vyhodit. Ne, že by se nedalo naučit dánsky i jinak, ale v kurzu poznáte spoustu lidí a bude sranda se snažit vyslovovat všechny ty bláznivý slova. No a pokud přece jenom na ty kurzy chodit nebudete, rozhodně stojí za to si předplatit Netflix a koukat na seriály v dánštině (s Aj titulky tedy, abyste z toho něco měli).Kurzy vám ve škole ještě během září představí a vysvětlí vaše možnosti.

7. DR licence – co to je?

DR licence je licence k tomu, vlastnit televizi a jakékoliv zařízení, na kterém se dá na televizi koukat (telefon, tablet, počítač), a za to se platí. Je pravděpodobné, že vám prostě přijde účet sám od sebe a potom ho buď zaplatíte nebo vám to ztrhnou z účtu, když máte práci (protože potom máte daňové číslo, pod kterým si vás najdou). Ale v nějakých případech vám nic samo od sebe nepřijde a přijde k vašim dveřím člověk, který vám o té DR licenci poví a bude po vás chtít CPR číslo a nebo vaše datum narození. Pokud se chcete vyhnout placení této licence, tak jim prostě své CPR číslo nebo datum narození neříkejte…

+

Tohle mi sice všichni říkali, ale i tak jsem si to moc k srdci nevzala – Nenechte se odradit při prvním neúspěchu při hledání práce. Nebudu lhát, je to demotivující, ale nedá se nic dělat. Jako studenti a ještě ke všemu nemluvící dánsky, to nemáme v Dánsku v tomto ohledu jednoduché. Někdo práci shání tři měsíce, někdo ji má za týden. Je to kombinace průbojnosti a štěstí. 🙂 Hlavní tip: Choďte ze začátku hodně ven, seznamujte se s lidmi a rozhazujte sítě! Díky osobním doporučením máte větší šanci tu práci rychle sehnat.

Za Scandi tým,

Kačka