Rubrika: Uncategorized

Není to snadný. Fakt. Je to každodenní boj. Sám se sebou, se systémem, proti sám sobě, proti systému.

Jako cizinec žijící v zahraničí si pomalu ani nemůžete uprdnout, aniž byste nemuseli vyplnit osm tisíc formulářů a upsat sám sebe minimálně ďáblovi, protože vůbec nemáte tušení, co vlastně podepisujete.

Člověk žije na horské dráze, kdy v jednu chvíli má pocit, že nová země je to pravé, a že je to vlastně všechno skvělý a sluníčkový, jenže druhej den se probudí a věci, které mu jeden den přišly tak super, ho serou tak, že si googlí českou hymnu, aby přežil další den. Jestli jsem do mého stěhování do Dánska měla pocit, že mám snad více osobnosti – Dánsko mě ujistilo v tom, že jsem fakt schizoidní magor. Ale víte co? Nejsem v tom sama.

Počasí

Miluju déšť! Člověk je zachumlaný v peřině, nebo sedí s přáteli v nějaké útulné kavárně, do skla buší malé kapky a lidé venku na sobě mají vtipné pršipláště. Když prší, je i jízda na kole skvělá. Člověk se nemusí ani sprchovat po příjezdu domů. Déšť je taky super, protože člověk nemusí nosit make-up. Stejně by mu odtekl po prvních pár metrech na cestě. Další úžasnou věcí ohledně deště v Dánsku je jeho variabilita. Prší rovně, nakřivo, ze shora, zespoda, někdy prší tak, že není nic vidět, někdy prší tak, že je to skoro, jako kdyby nepršelo, ale ono furt prší. Nádhera.

Nesnáším, jak se všichni Dánové při dešti usmívají.

Nenávidím déšť. Myslela jsem si, že v životě nebudu schopna takové nenávisti, jakou mám k dešti. Kdyby pršelo jenom někdy, tady ale chčije nonstop. Buď tu prší, nebo je tma, nebo je orkán, nebo všechno dohromady. Nesnáším, jak se všichni Dánové při dešti usmívají, jako kdyby to nebyla kdovíjaká kratochvíle, a ještě na sobě nosej ty praštěný pláštěnky. Jezdit v Dánsku na kole je něco, co se podobá podle mě mučení ve středověku. Je vám strašná zima, nic nevidíte, jste promoklý do morku kosti, ten pracnej make-up, abyste vypadali aspoň trošku jako člověk, vám odplave po prvním metru jízdy, vlasy vypadaj, jak kdyby vás někdo počůral, no a když do toho fouká vítr, tak každou chvíli skončíte v pangejtu, nebo v protisměru. Strašný.

Kolo

Miluju jízdu na kole! Člověk se cítí mnohem svobodnější, když nemusí čekat na autobus, ale prostě sedne na kolo a jede kamkoliv. Skvělý je, že v Dánsku je cyklistům přizpůsobené úplně všechno. Cesty, semafory, křižovatky, kruhové objezdy… člověk se nemusí bát. Nespornou výhodou jízdy na kole je pohyb samotný. Člověk je na čerstvém vzduchu, tělo maká, všichni cyklisti okolo se smějou a to prostě nabíjí pozitivní energií.

Každej správnej Dán má zvonek a rozhodně se ho nebojí použít.

Nenávidím kolo. Oni jsou tu s těma kolama úplně posedlý. Všichni jezděj. Mimina se vozej v takových spešl kolo kočárkách, babičky tu kolujou snad do 100 let a všichni jsou strašně nadšený. Jezděj na kole nehledě na denní dobu, nebo počasí. A cinkaj. Každej správnej Dán má zvonek a rozhodně se ho nebojí použít. Cinkaj více méně furt. Když jedou okolo, když jedou kilometr za váma, když někoho potkají, nebo prostě jen tak, protože očividně, kdo necinká s nimi, cinká proti nim.

Jídlo

Miluju potraviny v Dánsku. Co se týče kvality – nedá se to vůbec srovnat. Zelenina je zeleninatější, ovoce ovocatější a vlastně úplně všechno je top kvalita. Obchody jsou tu jiné, než jaké máme doma my a stejně tak jejich obsah, ale člověk si zvykne. Naučila jsem se jíst jejich pečivo, které je ryze vícezrnné a člověk tu na rohlík nenarazí, což oceňuju hlavně z hlediska dietářského. Miluju jejich sladké pečivo – skořicové šneky a taky pomazánky. Dokonce ani cenově to není taková hrůza, když člověk sleduje akční letáky a ví, kam má jít pro mlíko nebo vajíčka za skoro stejnou cenu jako v ČR.

ALE…

Nenávidím potraviny v Dánsku. Nemaj tu vůbec nic z toho, na to jsem zvyklá z českých obchodů. Když já bych si tak moc dala rohlík třeba s paštikou. Já vím, je to prasárna, ale jednou za čas si člověk prostě zaslouží čerstvý chleba s křupavou kůrčičkou, nebo rohlíček. A ty ceny. Ok, ty potraviny jsou znatelně lepší, ale jestli si někdo stěžuje na cenu másla v ČR, tak neví, co je to pravý máslový peklo.

Pivo

Miluju dánský pivo.

Kecám. To je věc, kterou milovat nedokážu. Nemaj pěnu, chutná to jak voda, a když chcete být aspoň trošku v náladě musíte do sebe nalít minimálně 3 litry. A zaplatit jako kdybyste do sebe nalili 3 litry 12letý whiskey.

Dánové

Miluju Dány. Jsou tak přátelští a usměvaví. Kdykoliv vám nabídnou pomoc, pozdraví na ulici, protože se prostě střetnete pohledem, nebo se zeptají, jaký máte den. Všichni mluví a rozumí angličtině, takže si člověk nepříjde jako úplná trubka. Nikam nespěchají, všechno dělají s láskou a života si užívají plnými doušky. V mnoha případech bychom si mohli z Dánů vzít příklad.

Nebudu psát, že nenávidím Dány, to by bylo nefér. Ale někdy mě dost serou. Za prvý jsou všichni blonďatý. Tolik odstínů blond nemá ani Shauma ve svý nabídce v drogeriích. Všichni jsou blonďatý, vždy dokonale oblečení v decentních barvách a jsou chladní jak kostky ledu. Někteří z nich nás nazývají zasranejma migrantama, který jim přišli okrádat stát. Někteří na nás koukají, jak na póvl, protože pro ně pořád jsme jen východní Evropani s nataženou rukou. Někteří Dánové mi dost pijou krev.

Úřady

Ráda chodím na Dánské úřady, protože jak už bylo řečeno, všichni mluví anglicky a snaží se být dost nápomocni. Všechno se snaží člověku vysvětlit a rádi poradí s každou prkotinou.

Nenávidím dánskou byrokracii. Tolik papírů. Na všechno podepíšeš papír, že podepisuješ papír, pak podepíšeš ten papír, pak podepíšeš papír, že jsi ten papír podepsala. Kopii všech těhlech papírů ti pošlou někam na email, kam aby se člověk dostal musí vyplnit osm tisíc hesel a kódů a všechny ty kódy si samozřejmě člověk musí pamatovat, jenže to samozřejmě neví, takže je zapomene a dánský úřady začnou posílat e-maily v dánštině o tom, co děláš a proč něco neděláš, a nemá to hlavu ani patu, protože prostě jediný, na co spoléháš, je Google Translator, což je asi jako kdybys spoléhal na Okamuru v jeho boji za přímou demokracii.

Život

Miluju život v zahraničí. Připadám si silná a statečná. I když je mi často do breku. Zkuste to taky. Ale pozor. Riziko, že se z vás stane bipolární magor je velké!

Spousta z nás si určitě představí jednu zkoušku na vysoké škole jako takovou malou

maturitu. Zvykli jsme si, že během “zkouškového” svoje kamarády moc často nevidíme

a když ano, nemluví o ničem jiném než o tom, jak se šrotí…

V Dánsku to tak naštěstí nefunguje. Není to vždycky procházka růžovým sadem, ale ani to není žádný neprůchozí prales. Většina z vás už bude asi vědět, že studium v Dánsku je velice prakticky zaměřené, na teorii záleží minimálně a hlavní je, umět použít vlastní hlavu a umět ji použit v reálných situacích…No, a tak to funguje i u zkoušek.

Podělím se s vámi tedy nejen o svou zkušenost se zkouškami v Dánsku a pokud si chcete udělat představu o tom, jak to doopravdy funguje, čtěte dál :-).

Ríša – „najdi si spolužáka, který má stejné smýšlení“
International Hospitality Management

Naše zkoušky byly převážně založené na skupinových projektech. Na některé jsme měli 24 hodin, pár dnů nebo i měsíc. Mě se nejlépe pracovalo ve dvojci. Pokud si najdeš spolužáka, který má stejné smýšlení a rozumí oboru jako ty, tak je to to nejefektivnější. Projekty byly na různá témata, která se prolínala, jako např. Marketing, HR (Human Resources), Business strategy, atd.

Zřídka došlo i na individuální zkoušky – většinou psané zkoušky. Jedna z těchto zkoušek byla právě teoretická – ekonomika, finance, počítání v excelu, na tu jsem se tedy musel učit. Jinak naše skupinové zkoušky probíhaly vesměs vždy stejně, v první části jsme měli určitou dobu na napsání projektu na zadané téma. Měli jsme určené body, které jsme museli zahrnout, jinak jsme měli volnou ruku a samozřejmě to muselo být v souladu se zadaným tématem. Vždy jsme také měli “supervisora”, který nám pomáhal celý projekt udržovat na správné cestě. Ve druhé části došlo na ústní zkoušku, kde jsme měli za úkol náš projekt obhájit a přinést nová data a informace.

Hanka – „Testuje se hlavně schopnost kritického a analytického myšlení“
Anthropology of Education and Globalization

Jedna z mých zkoušek spočívala ve vypracování práce v rozsahu cca. 16-18 stránek a následné ústní obhajoby. Před odevzdáním jsme měli možnost tzv. supervize. Tj. dvou hodin, kde jsme dostali zpětnou vazbu na naši práci od profesora a dalších spolužáků, kteří s námi byli ve skupině. Očekávalo se, že v práci použijeme literaturu a teorii z kurzu a zároveň i další zdroje, popřípadě data z vlastního průzkumu. Bylo taky moc fajn, že jsme měli možnost si vyzkoušet psát práci s jiným spolužákem.

U následné ústní obhajoby byli přítomní vždy dva hodnotitelé (profesor z univerzity a další externí hodnotitel, většinou profesor nebo PhD student z jiné univerzity), kteří si předem přečetli práci. Prvních pět minut měl člověk na prezentaci své práce (očekávala se spíše kritika a doplnění bodů, které člověk neměl možnost ve své práci více rozvést). A pak cca. dvacetiminutový dialog s hodnotiteli, kteří kladli otázky. Po skončení pak člověk dostal krátkou zpětnou vazbu a výslednou známku. Polovina známky tvořila práce, druhou polovinu ústní obhajoba. I když jsme práci psali společně, zkoušku jsme měli každý individuálně.

Na začátku ledna jsme měli také dvouhodinový workshop, jak se na takovou zkoušku připravit a kde bývalí studenti sdíleli své zkušenosti. Pro Dány je to evidentně dost běžný způsob zkoušení. Řekla bych, že na zkoušku se (kromě úvodní prezentace) lze celkem relativně těžko připravit. Protože se testuje hlavně schopnost kritického a analytického myšlení, což je dovednost, kterou člověk trénuje dlouhodobě. Nicméně atmosféra během průběhu zkoušky byla velice přátelská. Měla jsem upřímný pocit, že hodnotitele zajímalo, co si o daném tématu myslím a jak bych z něho mohla ještě více vytěžit.

Kačka – „Když se na to člověk úplně nevykašle, nejde to neudělat…“
Marketing Management

Všechny mé zkoušky probíhaly velice podobně. Skládaly se z psaného projektu a následné ústní obhajoby (většinou ve skupině, ojediněle individuálně). Na jeden z těchto projektů, jsme měli cca 4 měsíce a psali jsme ho ve skupinách po 4-5. Já jsem měla veliké štěstí na partu holek, kde každá z nás měla ‘talent’ na jiný předmět a jiný způsob myšlení, což přišlo vhod, protože tento projekt propojoval všechny předměty, které jsme ten semestr měli. Celé 4 měsíce jsme pracovali na marketingovém plánu pro dánskou firmu Lene Bjerre. Za úkol jsme měli navrhnout strategii na zvýšení prodeje určité řady jejich produktů (interiérové doplňky a nábytek).

Počínaje průzkumem, analýzou firmy, trhu a zákazníků. … – Ano, postávaly jsme s dotazníkem v obchodech s nábytkem, abychom nasbíraly vlastní data, se kterými jsme následně pracovaly. Dále se pracovalo na návrhu strategií, výpočtu rozpočtu a následných možných finančních scénářů, návrhu reklamy, doslovné časové osy (kdy a co se bude dít), atd. Po celou dobu jsme byly v kontaktu s ředitelem firmy, který nám odpovídal na jakékoliv otázky. Pracovaly jsme tedy s aktuálními informacemi a neměly prostor si nic moc vymýšlet, protože to bylo opravdu založené na reálném případu.

Po odevzdání finálního projektu jsme měli pár týdnů na přípravu obhajoby, ke které jsme šli také ve skupině. Před komisí složené z našich učitelů, jsme 30 minut prezentovaly naše nápady. Také jsme rozvedly nové nápady, které jsme do projektu nezahrnuly a poté jsme 30 minut odpovídaly na otázky. Ty se týkaly přímo našeho projektu a teorií v něm použitých. Tím pádem, když se na to člověk úplně nevykašle, na projektu pracuje a účastní se skupinových diskuzí, nejde tu zkoušku neudělat. Naši učitelé náš projekt ohodnotili jako “neprůstřelný” a poslali ho řediteli Lene Bjerre, který si nás pozval na prezentaci. K naší radosti se rozhodl implementovat některé z našich nápadů a nabídl nám všem stáž. – Snaha se tedy opravdu vyplatila, ať už jsme nabídku stáže přijaly, nebo ne!

Plus jsme si všechny předměty odbyli v jedné zkoušce a vyhli se tak několika týdennímu stresu ze zkouškového. 🙂

Za Scandi tým,

Káťa Ženíšková

Není vždy jednoduché si sbalit kufry, rozloučit se s rodinou a kamarády, sednout do letadla a říct: „Tak o Vánocích, mějte se.” Zároveň je to ale to nejlepší, co pro sebe můžete udělat…

1. Zjistíte, že svět je velký

Nezáleží na tom, jestli je vaše první dlouhodobá cesta do sousedního Německa nebo do Jižní Ameriky. Jestli jedete studovat jen na semestr, na letní kurz nebo vystudovat celý bakalářský/magisterský obor. V každém případě vám garantuji, že to nebude naposledy, co se někam vydáte. Při každém pohledu na mapu světa začnete přemýšlet o tom, kam to bude příště, možná poznáte člověka z druhého konce světa a dozvíte se věci o zemi, do které by vás ani nenapadlo se chtít podívat a najednou kupujete letenky právě do oné země. Čím déle a častěji se vydáváte za hranice a poznáváte nová místa, tím je nepředstavitelnější, že byste už na jednom místě zůstali do konce života. Hranice a vzdálenosti pro vás najednou budou irelevantní a nebude sebemenší problém zalětět na svatbu kamarádů do Argentiny nebo jen tak sám na odpočinkovou dovču na Srí Lanku.

2. Zbavíte se předpojatostí a utvoříte si vlastní názory

Každá země, každá národnost, každá kultura, zapadá do určitých škatulek. Ať chtě nebo nechtě, každý člověk ze svého okolí přebírá jisté vnímání okolního světa. Francouzi jsou nerudní a nemluví anglicky, Američané jsou hloupí, Dánové jsou chladní a odtažití… a určitě by se dala dohledat definice pro každou zemi. Jenže nepleťme si dojmy s pojmy.

Při vycestování a zapojení se do společnosti v jiné zemi, kde fungují jiné zvyky, jiné vtipy, jiné všechno, se v hlavě přepne spousta věcí. Zjistíte, že je ve výsledku opravdu úplně jedno, kdo má jakou barvu pleti, jaké má nebo nemá náboženské vyznání, a nebo co jí na Vánoce. Uvědomíte si, že jsme všichni prostě jenom lidi, dýcháme stejný vzduch a všichni jsme viděli všechny série Přátel, několikrát.

Nejdůležitější na tom je, že se každý naučí přijmout názory dalších lidí, zvykne si, že každý má svou vlastní pravdu a je mnohem užitečnější přijmout fakt, že je to v pořádku, než se snažit někoho přesvědčit o té své.

3. Opravdu se osamostatníte

Když opouštíte svou bublinu nazvanou domov, kde máte podporu rodiny a kamarádů, navaříno od maminky a zdravotní pojištění je pro vás jen pojem a modrá kartička v peněžence, nejde to jinak než vystoupit ze své komfortní zóny. Najednou si musíte zjistit jak se dostat z letiště do ubytování. Možná si to ubytování musíte ještě najít a možná je to všechno v cizím jazyce, který ještě tak dobře neumíte. Možná vám nefunguje česká simkarta, protože jste nezavolali do outůčka a neaktivovali si zahraniční režim. A možná vám banka hned v první hodině zablokovala kartu, protože se vyskytla „neobvyklá aktivita”. Snadno se říká, „zachovej chladnou hlavu, to bude dobrý“, ale hůř se to poslouchá, když nic nejde podle plánů. Ve výsledku je ale to nejhorší, co se může stát, že požádáte někoho na ulici, jestli byste si od nich nemohli zavolat nebo jestli by vám neukázali cestu do nejbližší kavárny, ať můžete sednout na wifi a poradit se s Googlem.

Dále po vás chtějí, ať si zařídíte daňové/identifikační číslo, aby o vás měli na úřadech záznam. Musíte si zařídit novou kreditní kartu v bance, nové pojištění, ale co když jste se v ČR z pojištění neodhlásili nebo to za vás v nové zemi odvádí zaměstnavatel? Co když jste v nové zemi týden a ještě nemáte práci a zaměstnavatele? Samotný začátek školy je na tom všem asi nejjednoduší, protože je tam dalších 100 lidí, kteří jsou na tom stejně. 

Najednou je o měsíc později, nějakým způsobem jste všechno zařídili. Máte práci, úspěšně studujete, všemu rozumíte, nebojíte se si zlomit ruku, protože MÁTE pojištění a jste na to všechno náležitě pyšní. Výhodou také je, že máte na své straně tým Scandinavian study, jehož členové si vším v několika zemích prošli a rádi vám poradí.

Pokud ale například potřebujete k zubaři na vytažení moudráků, investujte do letenky domů, protože vás to i tak vyjde o polovinu levněji než kdekoliv jinde v Evropě, Americe, Kanadě, Austrálii,…

4. Všechno je nové!

Noví lidé, nové jídlo, nové podnebí (to není tedy vždy výhra, věděli jste, že v Dánsku prší 280 dní v roce?!), nový jazyk, nové všechno. Najednou fungujete v cizím jazyce, nebo ve dvou, a po chvíli zjistíte, že už to jde úplně automaticky, samo a mozek vás po celém dni přestává bolet. Velkou výhodou je také jiný způsob školství, než na který jsme zvyklí. Ne každému vyhovuje právě ten český a to je v pořádku.

Spousta lidí i statistik se shodne, že severský školní systém je naší budoucností a pomalu si ho adaptuje spousta západních i východních zemí. Převahuje praxe nad teorií, klade se důraz na reálné případy a předávání zkušeností z daného oboru, na týmovou práci a psaní projektů. Celkově se tráví méně času v lavicích, posloucháním přednášek a zapisováním si poznámek. Více času trávíme přemýšlením, propojováním vědomostí a samotným děláním toho, co se vlastně učíme. Nejraději na tom všem ale mám nové lidi. Není to paráda mít eventuelně kamarády po celém světě a už nikdy nemuset platit za hotel? Nemluvě o tom, že máte šanci tyto země poznat z pohledu místního člověka, vyhnout se tak pastem na turisty a získat úplně jinou zkušenost než ostatní.  Štěpán k tomu má sám co říct v článku, který sepsal o cestování díky spolužákům v Dánsku.

5. Zkrášlíte životopis

Studium v zahraničí = samostatnost, přizpůsobivost, schopnost práce s různými typy lidí, out of the box myšlení… A mnoho dalších důležitých vlastností vyskočí v hlavě komukoliv, kdo váš životopis bude číst. Vycestovat za studiem do zahraničí dnes opravdu není nic těžkého, ale přesto je těch Čechů za hranicemi podle statistik skoro nejméně (z EU).

Zároveň je ale vysoká poptávka po zaměstnancích mluvících cizími jazyky a se zkušenostmi ze zahraničí. Není se čemu divit, 80% české ekonomiky je tvořeno exportem do zahraničí – se zahraničím je třeba efektivně komunikovat a vědět, jak to tam chodí. Česká republika je také 7. v Evropě s největším počtem zahraničních investorů/zahraničních firem na území ČR. A protože když jste studovali v zahraničí, anglicky (francouzsky, německy, rusky, španělsky, čínsky,…) díky tomu perlíte a máte všechny výše zmíněné vlastnosti. Pak je vysoká pravděpodobnost toho, že v očích potencionálního zaměstnavatele vás právě tato zkušenost odliší od ostatních.

Studium v zahraničí je jednou z možností, jak ten náš svět dobře poznat. Myslím, že mluvím za všechny ze Scandi týmu, když napíši, že toho nikdo z nás ani trošku nelituje. Přesto je fajn se občas do té naší rodné zemičky vrátit, vyjíst rodičům ledničku, povyprávět zážitky (i když už je stejně všichni vědí z Instagramu), poslechnout si pár těch „Ty se máš”, a naplánovat další cestu.

P.S.: V Dánsku a Švédsku se školné neplatí a je pár dalších zemí mimo ČR, kde vás školné nezruinuje. Rádi vám o tom povíme více, stačí se nám ozvat :-).

Aneta: Myslím, že Dánové by nám mohli jít ve spoustě věcech příkladem, ale v tomto článku rozhodně nebudu házet špínu na Českou republiku. Od Dánů jsem se totiž především naučila nenadávat na svou zemi.

Když začnete žít v jiné zemi, ze začátku vám spousta věcí připadá lepší, než jak je znáte z domova. Postupně z vás nadšení z většiny těchto úžasností opadá, ale jsou i takové, které zkrátka lepšími zůstanou.

Hrdost

Když jsem před pár lety v létě vyjela poprvé na kole na periferie Aalborgu, divila jsem se, proč je na každé druhé zahradě vyvěšen dánský prapor. Jak jsem později pochopila, Dánové hrdost ke své vlasti projevují mimojiné i tím, že tzv. Dannebrog (dánskou vlajku) vyvěšují kde jen to jde. Pro ně je zcela normální zapíchat si malé dánské vlaječky do narozeninového dortu, udělat s nimi výzdobu na Vánoce po celé škole a tak podobně. Tohle by se v ČR myslím opravdu nestalo… Dánové jsou na svou zemi a historii opravdu hrdí.

Neříkám, že si nikdy nepostěžují na politiku, ale najděte mi Dána, který nemá dánskou královnu Margrethe II v oblibě…

Ochota

To, proč se v Dánsku cítím opravdu dobře, je fakt, že jsou na sebe lidé o mnoho příjemnější. Jasně, všude narazíte na nevrlé lidi, ale takové zážitky bych za těch pár let spočítala na prstech jedné ruky. V bance, na poště, u doktora, v restauraci… vlastně kdekoliv vás po většinou vítají s úsměvem. Je vidět, že svou práci nedělají “za trest” a rozhodně si nepřipadáte, že byste snad někoho svým příchodem otravovali. V Dánsku platí naše oblíbené české přísloví “náš zákazník, náš pán”. A to platí i v elektronické komunikaci – z odpovědí na emaily září ochota a pohoda a v úvodu zprávy vás většinou čeká pozdrav “Hej Aneta” a né “Dear Madame”.

Angličtina

Pro Dány je také zcela automatické používat angličtinu a to právě i na výše zmíněných místech. Dlouho jsem se snažila se na úvod konverzace slušně zeptat “Sorry, do you speak English?”, ale zjistila jsem, že to je naprosto zbytečné a že pak na mě spíš koukají jako na blázna :). V Dánsku vás nepřekvapí, že si s vámi na zastávce chce povídat 80 letá paní a když zjistí, že neumíte dánsky, tak přepne do angličtiny, jako by to pro ní bylo naprosto normální – ono totiž je. Angličtina je pro Dány mnohem více automatická, než pro Čechy, ale není se čemu divit. Děti se angličtinu učí už odmalička a to například jen tím, že se koukají na pohádky v angličtině. Většina pořadů v televizi není dabovaná, ale v originálním (převážně anglickém) znění s titulky.

Životní styl

Dánové dělají spoustu věcí pro to, aby si udrželi zdravý životní styl. A tím myslím zdraví, jak fyzické, tak psychické. Není žádnou novinkou, že kolo je zde běžným dopravním prostředkem – a to platí nejen pro studenty. Na kole potkáte jak slečnu v šatech a podpatcích, či taťku v košili. Ten veze nejdříve své děti do školy v přívěsu na kola a pak sám jede do práce. Taky tu potkáte za den nesčetné množství lidí, kteří si jdou zaběhat či jsou zrovna na cestě do fitka, (Mimochodem členství ve fitku v Dánsku se pohybuje už od 350kč za měsíc). Jakožto nekuřák také neskutečně oceňuji zákaz kouření v restauračních zařízeních – podle výzkumu OECD je kuřáků v Dánsku pouhých 10%. V obchodech zase frčí bio a organické výrobky – tuto variantu najdete skoro u každého produktu, především ale u ovoce a zeleniny.

Dánská společnost se také vyznačuje dobrou rovnováhou mezi pracovním a soukromým životem, nebo-li work/life balance. Flexibilní pracovní podmínky mimo jiné umožňují, aby se člověk mohl dostatečně věnovat svým zájmům, ať už jde o rodinu či volnočasové aktivity. Možná také díky tomu jsou v práci spokojenější, protože tento balanc jim pomáhá být se svou prací spokojen a nestresovat se tolik. Work-life balance ale zahrnuje více faktorů, přečtěte si o tom více ZDE.  Skvěle se dá vnímat tuto rovnováhu také v typicky dánském pojmu Hygge, o kterém máme napsaný článek, tak se na něj mrkněte TADY.

Na závěr malá perlička, kterou studenti jistě ocení – ve školách, ale i v různých firmách často funguje tzv. Friday bar – není výjimkou dát si se spolužáky či kolegy v pátek po práci pivečko přímo na pracovní/školní půdě. 🙂

Pro Scandi,

Aneta Petržilková

Sabina: V listopadu předchozího roku mému oboru na škole UCN – Top Up Digital Concept Development a dalším dvou oborům, což byl AP Marketing management a AP Design, Technology and Business byl nabídnut study trip. Ten se konal v Číně, přesněji v Shanghaji, na dva celé týdny v dubnu. 

Účel výletu?

Tento study trip byl zaměřen na Internatinal Design & Chinese Business. Měli jsme spolupracovat s čínskými studenty z Shanghai Jian Qiao University a se studenty, kteří byli taktéž na studijním výletu z jiných zemí Asie. Projekt, na kterém jsme pracovali byl zaměřen na dánskou firmu Carl Hansen & Son A/S. Tam jsme měli společně spolupracovat se studenty jiných oborů a vymyslet strategii jak by se Carl Hansen & Son A/S uchytil na už tak obrovském čínském trhu.

Kapacita byla 25 studentů a program stál 2000kr, ale UCN platilo 1000kr jako příspěvek na nás. Můžu ze srdce říct, že celý výlet byl naprosto nezapomenutelným zážitkem. Nečekala jsem, že bych mohla být z toho tak nadšená, jelikož jet do Číny nikdy nebyl můj sen, ale jak program skončil, nikomu z nás se zpátky domů nechtělo.

Moje dojmy

Poznávání čínské kultury, jídla a nátury bylo naprosto odlišné od cele Evropy. Lidé na ulicích se s námi fotili, byli velice přátelští a ochutnali jsme všelijaká místní jídla, která bychom nikdy neměli odvahu zkusit doma. Poznali jsme plno úžasných lidí a osobností a přednášky nám dávali na Shanghai Jian Qiao University ti nejvíce cenění profesoři. A dokonce jsme měli i jednu přednášku, kterou nám dál samotný Sean Hargreaves, který pracuje na vizuálních efektech těch nejznámějších filmů jako Jurský Park, Start Trek, Godzilla, The Fifth Element a mnoho dalších v PIXARU!

Kdybych měla něco vyčíst, tak by to bylo to, že udělat zároveň celý školní projekt během dvou týdnů bylo velice náročné. Když vezmu v potaz, že připojení k internetu bylo nemožné a stále jsme chodili po městě a objevovali neznámé. Taktéž místní turecké záchody nás dost nepříjemně překvapily. 😀

Navíc co jsme se vrátili zpátky do reality na UCN, jsme měli menší problémy s navázáním na studium a s dosažením learning goals za semestr, ale s tím se musí počítat. Nicméně jsem celkově nesmírně ráda, že jsem se rozhodla programu zúčastnit, protože taková příležitost se naskytne pouze jednou za život. Veškeré překážky co se nám naskytly, byly v porovnání se zážitkem zanedbatelné. Škoda jen, že jsme nemohli zůstat déle.

Pro Scandi,

Sabina Vilímová

Studovat na vysoké škole má spoustu výhod. Člověk ještě nemá větší povinnosti, je odpovědný sám za sebe, ale zároveň už si může užívat dospělosti.

Většina studentů vnímá určitě pozitivně, že se po odstěhování od rodičů může svévolně rozhodovat o mnoha věcech (konec otázkám typu: „Kde jsi byl, s kým, proč a co jste dělali?“). A pokud bude student i pracovat, tak je finanční nezávislost také hodně osvobozující. 

Jak ale anglický idom praví, nic není jen rainbows and butterflies…

SU Grant

Ano, dánská realita je taková, že pokud student pracuje minimálně 11 hodin týdně, tak ke svému platu dostane každý měsíc takzvaný SU grant. Tento grant je zhruba 15 000 Kč čistého měsíčně a spolu s výplatou z brigády se měsíční příjem přehoupne přes 30 000 Kč.

Není tedy výjimkou, že studenti během studia jezdí na výlety do celého světa, finančně se o sebe dokáží postarat, dokáží ušetřit a ještě během toho studují.

Získání SU grantu ale není automatické a musí se splnit určité podmínky – viz. odkaz výše.

Školní systém

Běžného českého studenta obvykle zláká dánský školní systém tím, že je více neformální a soutředí se na znalosti, které jsou v praxi využitelné. Školy nepožadují, aby se studenti učili definice či vzorce nazpaměť (v čase mých studií na Business Academy Aarhus se dávaly dokonce mínusové body, když student zpaměti přednesl definici a nebyl ji schopný použít. – To se víc vyplatilo mlčet). Může to znít jako rajská hudba, protože mnoho lidí si pod tím představí, že občas přijde do školy a má splněno. Opak je ale pravdou.

Důležitější než to, na co se školy v Dánsku nezaměřují, je to, na co se zaměřují. Důraz se klade na schopnost porozumění a interpretaci látky. Jako umět uvést z hlavy praktické příklady, práce s psaným textem, kreativitu a inovaci a v neposlední řadě schopnost dávat témata do souvislostí mezi sebou.
Všechny tyto aspekty vyžadují praxi a postupné učení. Některé školy v ČR mají ale problém tohle své studenty naučit – příkladem budiž slabé výsledky studentů u státních maturit. Díky tomu může být pro čerstvé absolventy českých středních škol začátek studia v Dánsku náročný a matoucí.

Jak probíhaly začátky u mě?

I já jsem měl ze začátku s projekty na Business Academy Aarhus trochu problém. – Výsledky nebyly takové, jak bych čekal i když jsem se pravidelně připravoval a denně četl desítky stran učebnic.

Jako velkou výhodu jsem ale bral to, že se třetina naší třídy skládala z Dánů. Ti tou dobou už měli řadu projektů za sebou ze středních a věděli, co se od nás očekává. Vždy když se tak formovaly týmy na pravidelné projekty, snažil jsem se zapojit do skupiny, kde byl alespoň jeden Dán. Během pár měsíců jsem tak zjistil jak na to a práce byla o dost snazší. 🙂

Studium v zahraničí může být náročné už jen díky tomu, že výuka probíhá v cizím jazyce. Je potřeba vynaložit extra usilí, které by doma v Česku normálně odpadlo. Pokud se vám to ale podaří, bude váš studentský život a jeho pozitiva ještě pestřejší. Naučíte se něco využitelného a ani samotná zkoušková období už nebudou tak útrpná. Koneckonců program na BAAA jsem končil s jedničkou. (Což je v Dánsku známka 12) 🙂

Pro Scandi,

Štěpán Procházka

Petr: V dubnu letošního roku jsme se vydali na studijní zájezd na Floridu. Tento výlet byl určen zejména pro obory Marketing Management a Logistics Management, což je obor, který studuji, ze ZIBATu (nový název školy: Zealand), Campus Køge.

Celý zájezd trval dva týdny, během kterých jsme navštívili spoustu zajímavých míst.

V kostce:

Hlavním cílem tohoto study tripu bylo nahlédnutí do amerických společností a způsobu fungování. Celkem jsme byli ubytováni ve dvou městech, v Hollywoodu a v Orlandu. Celý zájezd byl zameřen zejména na “business” stránku věci. Pro nás, jako studenty oboru management, tedy velice zajímavá a cenná zkušenost. Na oficiálním programu byla i partnerská škola ZIBATu na Floridě – Valencia College.

Díky zapůjčeným vozidlům (vozidla a benzín platila škola) a spoustě volného času jsme měli mnoho příležitostí k tomu, abychom prozkoumali krásy Floridy. Vedle hlavního programu, stanoveného školou, jsme se tak mohli podívat do Universal Studios, Kennedy Space Center, souostroví Keys, nebo se proletět helikoptérou nad Orlandem. Hlavně náštěva parku Wild Florida je nezapomenutelným zážitkem. Tam jsme se na “vznášedle” projížděli po bažinách mezi aligátory!!

Americký  lifestyle

Mimo naše školní povinnosti jsme také okusili americký lifestyle na vlastní kůži. Relax na Miami beach, zastávky ve všech různých fast foodech, sledování zápasu NBA, nebo užívání večera v místních klubech. Celý trip se stal pro všechny neskutečným zážitkem. Nejlepší na všem bylo množství volného času. I když jsme se zúčastnili všech company visits, měli jsme spoustu prostoru na nákupy nebo na prosté užívání floridské atmosféry. – Slunce, moře a 30° si člověk prostě vychutná, po pár měsících v Dánsku :).

Krom jedné menší komplikace, která se během pár minut vyřešila (problém s rezervací na hotelu) hodnotím celý zájezd velice kladně. I když ubytování v Hollywoodu bylo poněkud laciné, ale za celkovou cenu zájezdu to nebylo nic hrozného. Naopak, nečekal bych tolik skvělých míst a takový servis za relativně nízkou cenu.

Po návratu nás čekal jen report. Museli jsme sepsat naše dojmy a zkušenosti které jsme během zájezdu získali. Vzhledem k maximální spokojenosti všech zúčastněných to ale nebyl sebemenší problém. Jednalo se o první zájezd tohoto typu, ale vzhledem k vysoké spokojenosti a účasti to nebylo naposledy. Takže pokud uvažuješ o studiu nějakého program který nabízí Campus Køge, určitě se vyplatí do toho jít, můžeš se dostat dál, než bys čekal/a :)!

Pro Scandi,

Petr Jiránek

Studium v Dánsku a obecně pobyt v zahraničí je krásná a velmi obohacující životní zkušenost.

Každý, kdo někdy studoval v zahraničí na to většinou vzpomíná jako na nejlepší období svého života. Někdy to ale může být těžké, obzvlášť v začátcích.

Takže, aby vše neznělo jen tak růžově, máme pro vás tento blogpost, ve kterém se dozvíte s jakými obtížemi se student může setkat a také jak k těmto překážkám co nejlépe přistupovat.

1. Spolupráce

Ať už je vzdělávací systém v Dánsku jakkoliv skvělý, vždy se může stát, že někteří vaši spolužáci budou více svobodomyslní než vy. Obzvláště když všichni možná pocházejí z úplně jiných kultur a zemí, kde to zkrátka chodí jinak, než jste zvyklí. Tím pádem, když se najednou ocitnete v projektové skupině s nějakým takovým člověkem, může být náročné s ním spolupracovat a přimět ho k práci.

V takové situaci je ale vždy důležité neztrácet nervy a otevřeně nikomu nic nevyčítat, ani je nekritizovat. Každý vám daleko raději vyhoví, když se ho slušně zeptáte nebo poprosíte, než když ho seřvete za to, že je líný povaleč. Pak se vám nepřizpůsobí už jen z principu a celý zbytek projektu se všem akorát znepříjemní.

Ve výsledku je to tak, že každý to má takové, jaké si to udělá. Budete muset udělat práci navíc za někoho, koho to nezajímá? Vy se toho více naučíte, budete vědět, že se dokážete spolehnout sami na sebe a přizpůsobit se situaci. Navíc u ústní zkoušky potom člověk, který na projektu nepracuje a nevynaloží žádné úsilí nic moc nepředvede. Zkoušející se nenechají jen tak obalamutit a jasně poznají, kdo odvedl nejvíce práce a kdo se jen „veze“.

2. aktivita ve škole

Ze začátků může být velikým nezvykem, když po vás ve škole budou požadovat, abyste byli aktivní. Učitelé chtějí aby studenti diskutovali, mluvili a vyjádřili nesouhlas, pokud mají na něco jiný názor – a dokáží si ho obhájit. To je úžasná výuková metoda, ale ze začátku to může být trošku zastrašující. V dánských školách se říká, že pokud na přednášce po 10 minutách stále mluví jen učitel, něco je špatně.

 Jelikož jsou třídy v Dánsku daleko menší (v AP programech standardně 30 lidí), je daleko těžší se “ztratit v davu“, zašít se dozadu a být nenápadný není tedy tak jednoduché. Navíc o to většina studentů ani nestojí, aktivita v hodině se vyplatí i mimo školu – když si vás učitelé zapamatují, možná dostanete práci jako asistent při různých výzkumech/průzkumech a nebo vás doporučí na stáž v místních firmách, o které můžete stát.

Když jste najednou pryč z domova, díky nové nezvyklé svobodě nemusíte mít tak velkou motivaci se učit a chodit do školy, takže se pak můžete ocitnout v situaci, kdy nic nestíháte a jste zavaleni prací. Proto je nejlepší, když se hned na začátku budete snažit nebýt s učivem příliš pozadu a nebo se naučit dělat věci „last minute“ tak, aby vám to ve výsledku neuškodilo. Ale i kdybyste byli pozadu, téměř každý profesor vám vždy se vším rád pomůže a vysvětlí, díky malým třídám mají totiž v Dánsku studenti s učiteli velmi dobré a osobní vztahy. Často společně obědvají v polední pauze a nebo jdou v pátek na pivo ve Friday baru ve škole.

3. Finance a hledání brigády

Je velmi důležité se připravit na vaši novou finanční volnost. Po opuštění rodičů budete muset hospodařit a vyjít s penězi sami. Přirozeně, peníze se utrácí a mizí jako nic, zvlášť když jste v novém městě, obklopeni dalšími mladými lidmi a nejste zvyklí si vše kupovat a vařit sami.

Proto doporučuji si ze začátku peníze a útratu plánovat a vytvořit si rozpočet, podle kterého se budete řídit. Je také nutné se připravit na to, že vám hledání práce může zabrat více času, než byste očekávali. Když v září přijede spousta mezinárodních studentů, hodně z nich si bude hledat brigádu a konkurence je tím pádem velká. Je možné, že budete mít štěstí a práci najdete hned po prvním týdnu hledání, více pravděpodobné je ale to, že vám hledání zabere delší čas, třeba několik týdnů, někdy dokonce i měsíců. Takže je opravdu důležité být vytrvalý a trpělivý.

V našich manuálech máme vypsané tipy a triky, které vám hledání práce usnadní – jdou ale ruku v ruce s tím, že člověk prostě musí chtít a nenechat se odradit. Nicméně, když nakonec najdete práci a budete splňovat několik základních podmínek (jako je výše platu a počet odpracovaných hodin týdně), budete si moci zažádat o stipendium SU. A po jeho získání si nikdo nežije špatně.

4. Čeština?

Co by vás dále v Dánsku mohlo překvapit, je to, že kolem sebe možná uslyšíte více češtiny a slovenštiny než byste očekávali. Za poslední roky se do Dánska hlásí více a více studentů z České republiky a Slovenska, je tedy dost možné, že ve třídě budete mít nějaké domorodé spolužáky.

Většina z vás nejspíš jede studovat do zahraničí s hlavním cílem poznání cizích kultur a národů, ale na druhou stranu nikdy není na škodu kolem sebe mít i nějaké krajany, kteří vždy budou nejlépe rozumět vašemu smýšlení. Možná si říkáte, že přeci jedete z ČR, abyste se Čechům vyhli, jenže dříve či později můžete být rádi za to, si s někým můžete popovídát v mateřské řeči. A nejvíc se to bude hodit, až budete hledat parťáka na koukání na hokej!

5. Jiná země, aneb hello culture shock!

Další věc, která vás může potkat, je kulturní šok. Věci, které ve vás první týdny vyvolávaly nadšení se vám mohou zprotivit. Začne vám vadit, že všude kolem slyšíte dánštinu a vše je v cizím jazyce a celkově vás bude otravovat cokoliv, co je jiné než doma. Samozřejmě, že ne každý kulturní šok zažívá a velmi záleží na konkrétní situaci, ve které se člověk ocitl a jakými je obklopen lidmi.

Doporučuji se v těchto situacích neizolovat od ostatních a trávit většinu času potom sám a u televize… Všechno se mnohem lépe překonává, když se člověk obklopí fajn lidmi :). A v tomto prostřední je velice jednoduché jen říct, „hele, pojďme něco dělat“ a hned budete mít partu lidí – všichni jsou totiž na stejné lodi a všichni si chtějí najít kamarády. Plus Dánové jsou také velice „outgoing“ a rádi vás někam přizvou.

6. Dánské počasí

O Dánsku se často říká, že je to až moc deštivá země a také to tak může působit. Oprava, Dánsko je až moc deštivá země a opravdu to tak působí. Počasí se tam mění mnohem rychleji než v ČR, a tak to může chvíli trvat, než si na to člověk zvykne. Není totiž vůbec neobvyklé, že se ráno lehce oblečete, protože je nádherně slunečno a bez mráčku, ale po škole jdete domů v průtrži mračen.

Je určitě dobrý nápad si pořídit malý skládací deštník a vždy ho mít v batůžku. Nebo ještě lépe, speciální pláštěnku na kolo, ve které si můžete v pohodě odfrčet a přijet domů v suchém oblečení. 🙂 Na druhou stranu když prší, tak si můžete zajít se spolužáky do nějaké útulné kavárny a lépe se s nimi poznat a nebo díky dešti budete mít více času na učení, když všichni budou zalezlí doma v suchu a teple.

Na závěř

Kde jinde, než v multikulturním prostředí v Dánsku se vám poštěstí si během jednoho večera popovídat s lidmi z Estonska, Číny, Španělska či Litvy? Při studiu v Dánsku se dostanete do úžasně mezinárodního prostředí a díky tomu poznáte lidi z celého světa a jejich kultury. To je nejen skvělá zkušenost, ale být zvyklý na mezinárodní prostředí se vám rozhodně bude hodit i v jakémkoliv budoucím hledání práce.

Závěrem bych chtěl napsat, že ať už budou vaše zkušenosti, radosti či strasti v Dánsku jakékoliv, na toto životní období budete zaručeně vzpomínat jako na nejsilnější, a podle mě i nejlepší, léta vašeho života. A proto nikdy neztrácejte hlavu, vždy berte všechno s nadhledem a ke všemu přistupujte maximálně pozitivně :).

Pro Scandi,

Marek Spívala

I přes to, že je Dánsko v Evropské unii, je jedním ze států, které nepřijaly Euro za svou měnu. Platí se zde korunami – stejně jako u nás v České republice.

Jedna dánská koruna, zvaná “krone”, je něco kolem 3,4 českých korun (pro aktuální kurz se vždy podívejte na www.xe.com). Oficiálním označením je “DKK”, ale v každodenním životě se setkáte spíše s tvarem “kr.”

Používanými bankovkami jsou 1000kr., 500kr, 100kr. a 50kr. A jak je to s drobnými? 1kr = 100 øre. Používané mince jsou 20kr., 10kr., 5kr., 2kr., 1kr. a 50 øre. V podstatě se vám časem nashromáždí veliká hromádka malých mincí, které moc nepoužijete…

Na první pohled vás určitě nižší mince zaujmou – upřostřed nich je totiž díra. A jako bonus pár srdíček. 🙂

Většinou se ale nesetkáte s tím, že by člověk nosil spoustu drobných po kapsách. Je to z toho důvodu, že na 90% míst se dá v Dánsku platit kartou, což je pro mnoho lidí pohodlnější a bezpečnější variantou. Máme zkušenosti s tím, že můžete kartou zaplatit bez problémů i menší sumy – dvě koruny v lékárně nebo deset korun v šatně. Pozor, určitě se nespoléhejte na to, že to jde úplně všude. –I když se i v mhd dá platit kartou, někdy zde může být problém se zahraničními platebními kartami. Pro jistotu si tedy připravte něco kolem 20kr drobných, když cestujete hromadnou dopravou, než budete mít dánský účet a kartu. 

A pokud budete kdykoliv potřebovat provést mezinárodní platbu s minimálními poplatky, můžete se podívat na naše tipy v tomto článku.

Scandi tým

Když jsem zhruba týden před finálním odjezdem do Dánska nemohl vygooglit jiné obrázky mého budoucího studijního města než St. Peders Church (natož školy), tak mně to poněkud znepokojilo. Věděl jsem toho mnoho a zároveň tak málo.

První momenty v Dánsku

Když jsem se však, o zmíněný týden později, na chvíli zastavil před tamním nádražím, dýchl na mně ten klid. Cítil jsem tu atmosféru menšího městečka a věděl jsem, že tady budu mít svůj prostor. S tím prostorem jsem si to hned ověřil, protože díky kamarádovu „orientačnímu smyslu“ a mým rozbitým kolečkům u kufru jsem si rovnou dal cca 4 km procházku po Næstvedu – s 23kg zavazadlem na rameni a v hasnoucí víře, že už snad míříme směrem na koleje. Kdyby nás tenkrát nezachránila jedna ochotná Dánka, tak bychom tam chodili dodnes.

Vše má svůj čas. A i já jsem se po chvíli s městem tak sžil, že jsem měl své trasy na běhání, různé cesty do školy, mé vlastní kolo, své místo na pláži, oblíbenou paní na recepci kolejí, místo na přemýšlení a na práci a vlastně mnohem více (kromě mých blízkých), než může takový človíček z České republiky v zahraničí potřebovat.

Škola a Commerce Management

Rád bych s vámi sdílel ještě pár informací o škole a mém oboru Commerce Management na škole ZIBAT. Jako je v Dánsku zvykem, učitelé jsou neformální, prostředí moderní a vyučovací metody velmi efektivní. Chodíte rádi do školy, prostoru pro seberealizaci je spousta, těšíte se na své mezinárodní spolužáky a oni se teší na vás. Nejste pod neustálým stresem a výsledků se přesto dosahuje. A na konec toho všeho pro vás ve škole uspořádají třeba koncert. Těžko se to popisuje, protože každý si to musí prožít sám.

Přeji všem příjemné zážitky, štěstí, spokojenost a úspěch!

Pro Scandi,

Laďa

(AP Commerce Management na ZIBATu v Næstved, Top-up Innovation and Entrepreneurship na EAL v Odense. Laďa se na chvíli také stal členem Scandi týmu a z veliké části se podílel na realizaci naší knížky – Jak se nezastavit u hranic! 🙂 )