„Toto je příběh o tom, jak jsem se díky studiu v Dánsku dostala na stáž do Chile.“ – Katka Bartošová
Jak to začalo…
V roce 2012 jsem si usmyslela, že po bakaláři na VŠE v Praze půjdu studovat magistra do zahraničí. Volba padla na dvouletý program Tourism na Aalborg University v Dánsku, který mě zaujal svým konceptem. – První a druhý semestr studium v Aalborgu, třetí semestr zahraniční stáž dle vlastního výběru a čtvrtý semestr diplomová práce. Jakmile jsem byla přijata, začala jsem přemýšlet o té stáži. Mým cílem bylo vyrazit do španělsky mluvící země v Jižní nebo Střední Americe. Řekla jsem si, že když se jedná o půl roku, stojí za to zaplatit si letenku někam daleko. Po strastiplném googlování, zasílání životopisů na všechny strany a čekání na odpovědi, jsem byla přijata do cestovní kanceláře Protours v Puerto Varas na jihu Chile. A tak mohlo na konci srpna 2013 započnout mé jihoamerické dobrodružství!
První momenty v Chile
Už sama cesta stála za to – autobusem do Vídně a pak letadlem přes Madrid a Santiago de Chile až do Puerto Montt, kde mě po 30 hodinách v dopravních prostředcích a na letištích vyzvedl řidič. Vyzvedl mě se slovy: „Vítej, v Chile, zemi, kde se hovoří tou nejhorší španělštinou.“ Usmála jsem se a během cesty do Puerto Varas mu dala za pravdu. I po mnohaletém studiu španělštiny jsem zpočátku měla problémy v porozumění vzhledem k přízvuku a rychlosti mluvení. Plus hlavně tomu bezpočtu místních výrazů, které ani místní nedokážou srozumitelně vysvětlit. Nicméně, po aklimatizaci mnozí obdivovali úroveň mojí španělštinu hned po úvodní větě rozhovoru, což mi přišlo vtipné, ale potěšující.
Práce a bydlení
Bez mučení se přiznám, že práce jako taková mě zas až tolik nebavila a nenaplňovala. Byla mým prostředkem k pobytu v Chile, ale zjistila jsem, že v budoucnu jako Travel Constultant v cestovní kanceláři pracovat nechci. Je to pro mě moc statická pozice umocněná 9 hodinovou pracovní dobou s hodinovou pauzou na oběd, jejíž část jsem při příjemném počasí trávila spánkem na lavičce na dětském hřišti za rohem. Práce samozřejmě neměla jenom záporné stránky. – Dozvěděla jsem se díky ní, jak to chodí v cestovní kanceláři, mohla se procvičit jak ve španělštině, tak v angličtině. Navíc jsem poznala spoustu skvělých kolegů, kteří mi byli vždy nápomocni.
Firma jako taková byla velmi solidní. Platila mi bydlení v malém domečku, který jsem obývala s Kristin, stážistkou z Německa, plus kapesné. Každá jsme měly vlastní pokoj a sdílely koupelnu, malinkou kuchyň a obývák. Doma jsme neměly centrální topení (to na jihu Chile není zvykem), ale krbovou vložku. Tudíž jsme se v rámci zachování si pevného zdraví musely naučit rozdělávat oheň. Navíc jsme spaly pod několika peřinami (něco jako Princezna na hrášku, ale naopak), neb izolace nebyla z nejlepších. Dalším, pro mě nepříjemným zjištěním, byla karma na ohřev vody napojená na plynovou bombu namísto bojleru, na který jsem zvyklá. Karma občas fungovala na nepředvídatelném principu ohřevu, takže vařící vodu střídala ledová, a plyn docházel zásadně v momentě, kdy se jedna z nás sprchovala.
Zvláštní?
Také nám přišlo zvláštní, že pračka neohřívá vodu a pere ve studené. A že toaletní papír se neodhazuje do mísy, nýbrž do koše, snad aby se neucpal odpad… Ale všechny tyto nedostatky či zvláštnosti byly vyváženy výhledem z okna – jezero a za ním dvě sopky se sněhovou čepicí. Na tu scenérii jsem se za celý půlrok nevykoukala dosyta a pořídila bezpočet fotek v různých denních či nočních hodinách.
CHILE!
Chile je země přírodních kontrastů a krás. Najdete v něm všemožné typy krajin od vyprahlé pouště přes zavlažené lesy až po krajinu věčného ledu. Já však měla možnost poznat jen zlomek toho všeho. I tak mohu konstatovat, že příroda na jihu Chile je nádherná, dech beroucí a okouzlující.
To spojení jednotlivých elementů – hor, řek, sopek, lesů, jezer, vodopádů, skal, pastvin, pláží a oceánu – vytváří nezaměnitelnou krajinu, kterou po nafocení není nutno upravovat ve Photoshopu. A právě s přírodou jsou spojena mnohá ‚poprvé‘, která jsem v Jižní Americe zažila. – První výšlap na sopku, smočení se v divokých vodách Tichého oceánu a taky spatření zvířat, která jsem do té doby vídala jenom v zoologické zahradě. Jistě se mnou budete souhlasit, že pohled na tučňáky či lachtany ve volné přírodě je mnohem příjemnější.
Hlavní zážitky…
Shrnout všechny zážitky z půlročního pobytu v Chile do pár řádků mi připadá jako nadlidský úkol. Proto se s Vámi podělím jen o pár nejzásadnějších postřehů. Začnu Vánocemi, ty byly opravdu netradiční. Pro Chilany jsou důležitější oslavy dne nezávislosti než vánočních svátků. Většinou se jen sejdou v rodinném kruhu u barbecue, jedí, popíjejí a povídají si. Volno v práci mají pouze na Štědrý den odpoledne a na Boží hod. Štědrý den dopoledne jsme s Kristin strávily v práci, odpoledne jsme se vyrazily opalovat na pláž a vykoupat se v jezeře. Po koupání přišla na řadu kávička v naší oblíbené kavárně a pak večeře v hostelu, kde pracoval Kristinin přítel. Každý měl připravit typické vánoční jídlo ze své země, tak jsem se pokusila o variaci na bramborový salát. Moc slavně nedopadl, ale jídla i pití tam bylo dost. Kromě lahodné večeře mě v hostelu čekalo i jedno vánoční překvapení – Martin, první Čech, kterého jsem v Chile po čtyřech měsících potkala. Bylo příjemné popřát si pěkně po našem „Šťastné a veselé Vánoce“.
Sportovní vyžití
Vzhledem k mé zálibě ve sportu jsem byla ohromně šťastná, že jsem se v něm po celodenním sezení v kanceláři mohla hezky vyžít. S kolegy jsme každou středu hráli fotbal. Krom toho jsme s Kristin několikrát v týdnu chodily do jedné tréninkové skupiny, kterou vedla jedna z nejlepších instruktorek, které jsem kdy poznala. Jednou jsme se s touto skupinou vydali na závod v terénním běhu na 10 km, v němž jsem získala stříbrnou medaili v mé věkové kategorii. Před odjezdem bych se takového úspěchu ani nenadála, a navíc nás pozvali na rozhovor do rádia. No, ještěže to nebyla televize, neb bych si nepřála, aby všichni viděli mé tváře barvy zralého rajčete z toho, jak se mě pan moderátor zpovídal ohledně mého pobytu a zážitků.
Procházka růžovým sadem?
Ale abyste si nemysleli, že pobyt v Chile byl pro mě jen procházkou růžovým sadem a na domov jsem nepomyslela, tak musím tuto mýlku na následujících řádkách vyvrátit. Například mi chybělo jídlo od maminky. Vzhledem k tomu, že jsem si musela vařit sama a neměla na to moc času, vždy jsem stvořila menu týdne. Rozumějte jedno jídlo tak na 3-5 dní a to pak konzumovala.
Navíc, se mi i po opakovaném propátrávání supermarketů nepodařilo najít některé mé oblíbené suroviny, či jsem si je kvůli vysoké ceně nemohla dovolit. Na druhou stranu se mi podařilo vypěstovat jednu jídelní závislost – a to na avokádu. Ovšem její uspokojování je v Čechách poněkud složitější – avokáda tu nedosahují ani zdaleka kvality těch v Jižní Americe. Ale po dvou měsících zpět se mi jedno dobré ukořistit podařilo.
Po přátelích a rodině se mi zastesklo hlavně v momentech, které s nimi člověk normálně prožívá (narozeniny, Vánoce). Anebo když mi bylo trochu ouha, ať už z únavy, nemoci či starostí. V podobných chvílích bych ocenila přítomnost někoho známého nebo možnost se do sytosti vypovídat, aniž bych musela přemýšlet nad tím jak se ona či druhá věc v cizím jazyce nazývá a jak vlastně vyjádřit to, co mám na srdci.
Stálo to za to!
Ovšem ty momenty smutku byly vzácné. V Chile jsem natrefila na skvělé lidi, kteří mi svou přítomností a energií nedávali k nějakému stýskání prostor. Právě oni ve vysoké míře přispěli k tomu, že jsem si ten půlrok pořádně užila a odjížděla s více než pozitivním dojmem.
Jen mě mrzí, že si to nebudou moci přečíst, protože nikdo z nich neumí česky. Opět jsem se pohybovala v mezinárodním prostředí, i když ne tak rozličném jako v Dánsku. Moji přátelé a kamarádi byli jak Chilané, tak Němci, Američané, Španělé či Britové. S nimi jsem vyrážela na výlety, do klubů, vařila delikátní večeře, popíjela lahodné chilské červené víno, nebo jen tak užívala společných momentů.
Na závěr můžu jen říct, že Puerto Varas a vše s ním spojené má a navždy bude mít vyhrazené místečko v mém srdci. Já udělám všechno proto, abych se tam jednou vrátila, a taky se znovu setkala s mými přáteli. – Ať už v Chile či na jiném místě naší planetky Země.
Katka Bartošová, absolventka magisterského oboru Tourism na Aalborg University
Samotná praxe pak musela trvat nejméně 8 týdnů (Pozn. Scandinavian study: typicky trvají 12 týdnů). V prvních týdnech strávených ve firmě jsme posílali návrh tématu našeho „internship reportu“ guidance učitelům. Report měl obsahovat znalosti, které jsme za dobu stáže nabyli. Dále řešit reálný problém podniku, popisovat projekt, na kterém jsme s firmou spolupracovali, nebo vyšetřovat jev, který jsme za stáž vypozorovali. Po celou dobu až do odevzdání jsme měli možnost konzultace a poradenství, což v praxi znamenalo hodně individuálního mailování a skypování s dánskými učiteli. Délka reportu záležela na oboru – retail studenti měli za úkol napsat 30 stran textu, kdežto třeba fashion design studenti měli nižší počet stránek, ale zato více praktických požadavků – skeče, prototypy, hotové výrobky…
do Dánska. Stejně, jako vy dnes, jsem si tehdy začal zjišťovat více informací o životě tady a brzy zjistil, že jestli budu chtít žít nezávisle na rodičích, potřebuji práci. Dánsko patří mezi nejdražší země na světě, a i když je člověk student a snaží se zbytečně neutrácet, měsíční náklady se pohybují kolem 3 500 – 4 000 DKK (12 000 – 14 000 Kč). Na druhou stranu tomu ale také odpovídá mzda – platí, že za hodinu práce můžete dostat min. 70 DKK (240 Kč) – záleží na vaší kvalifikaci.
vy – najít práci. Slyšel jsem, že na začátku minulého školního roku přišlo do Aalborgu (kolem 120 000 obyvatel) cca 4 000 nových studentů a určitě uznáte, že když v takovémhle městě začne tenhle počet lidí najednou hledat práci, volná místa se hodně rychle zaplní… Proto by bylo vhodné začít s hledáním dřív než oni.
nejbližší budoucnosti určitě ještě budou… Na druhou stranu ranní noviny musí být doručeny do 7 (resp. 8) hodin, což znamená, že musíte vstávat zhruba ve 3 hodiny. Když se k tomuhle vstávání přičte fakt, že je tahle práce poměrně fyzicky náročná, u některých lidí začnou protiklady převažovat klady. Přesto si myslím, že dokud člověk nenajde něco lepšího, dá se to zvládnout… Je nutné mít alespoň kolo, skútr je výhodou.
